Jak Saddám Husajn velkolepě nakupoval v USA navzdory sankcím
Krutý diktátor byl omezen zahraničními sankcemi, přesto dokázal mezinárodní právo obejít a nakupoval auta ve velkém měřítku. Z USA putovalo do Iráku více než 12 tisíc totožných vozidel.
Zahraniční pověst amerických automobilek během ropných krizí docela utrpěla. Postavení USA nebylo nejlepší v období hospodářské malátnosti způsobené poklesem kupní síly obyvatel a doplněné o mnohé regulace platné zhruba mezi polovinou 70. a 80. let 20 století.
Zahraniční pozice Ameriky byla tak špatná, že bývalý irácký diktátor Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí mohl směle uzavřít smlouvu na nákup více než 25 tisíc upravených Chevroletů Malibu z roku 1981. Suverénní objednávka u General Motors obsahovala smluvenou zásilku vozů čtvrté generace vozu vyráběných v karoserii sedan se čtyřmi dveřmi.
Dealerství v kanadské Oshawě přijalo neobyčejnou objednávku 25.500 kusů Malibu za celkovou cenu přesahující dnes 200 milionů amerických dolarů, což by aktuálním kurzem vyšlo na 4,4 miliardy Kč. Z okázalého obchodu doputovalo k cíli jen asi 13 tisíc exemplářů, které se staly hlavně taxíky přímo v metropoli Bagdádu. Zbylé tisíce Chevroletů zůstaly na trase doručení, jelikož irácká vláda spolupráci jednostranně ukončila v roce 1982.
Doručené americké modely nebyly nejspolehlivější, přesto vytváří vzácný milník automobilové historie. Zatím se totiž nepodařilo ověřit přesný původ dohody z roku 1980 mezi GM a Saddámem Husajnem. Jisté je, že tvrdě vedený Irák postrádal domácí automobilový průmysl a potřeboval zprovoznit flotilu vytrvalých aut určených vládě a službám taxi. Vražední diktátoři obvykle vybírají zajímavější vozový park, ale toho času prezident viděl ideál v prostorném Chevroletu od geopolitických rivalů.
Kritizovaný Husajn vybral americkou značku navzdory platným postihům ze Západu. Zásilka nebyla možná přímo z USA, protože demokraticky volená vláda zavedla sankce proti Iráku po Saddámově krvavém vzestupu k moci v roce 1979. Diplomatické překážky byly snadno obejity a Irák oficiálně objednal desetitisíce aut u kanadského zastoupení GM. Automobily byly vyrobeny v továrně z Oshawy, do země jednoho muže putovaly z přístavu v Halifaxu a sankce fakticky ztratily účinný efekt.
Speciální verze na poušť nestačila
Chevrolet Malibu nebyl původně stavěn do horké pouště, proto automobilka aplikovala řadu specifických opatření. Série pro Saddáma dostala chladicí systém do náročných podmínek, vylepšenou klimatizaci, odolnější zavěšení, tvrdá látková sedadla, manuálně stahovatelná okna, manuální převodovku a 3,8litrový šestiválec s karburátorem o výkonu 82 kW (112 koní).
Po převzetí první várky nadějný byznys ztroskotal stejně rychle, jako se auta v písku kazila. Chevrolety postupně odpadávaly i přes všechna vylepšení, například spojka manuální skříně nevydržela asijský styl jezdění. Mezikontinentální obchod skončil náhle navzdory snahám GM zachránit dohodu vysláním téměř stovky mechaniků a skupin vedoucích pracovníků. Irák nechtěl další nespolehlivé sedany, které zůstaly zaparkované v Halifaxu.
Hovořilo se o tom, že kanadská vláda by musela nakonec odkoupit všechny vyrobené vozy za desítky až stovku milionů tehdejších dolarů, nicméně řešení krizové situace samovolně vytvořilo střípek automobilové historie. Vedení GM rozeslalo nové modely do salonů po celé Americe, aby je prodejci udali za co nejnižší cenu, v dnešním měřítku to znamená kolem 16.600 USD (365 tisíc Kč).
Zdánlivě nevýhodná koupě vraků za 365 tisíc Kč byla pravým opakem. Běžní majitelé s nenáročnými požadavky zjistili, že irácké taxi bylo tvrdým pracantem s kvalitním zpracováním na úrovni dobových Chevroletů. Exportní Malibu bylo v Kanadě obzvláště žádoucím zbožím dělníků GM. Poptávka převyšovala nabídku a zesílená provedení se rychle prodala.
Husajnovy sedany pomalu dosluhují, začínají převládat vzpomínky prvních, druhých nebo i třetích vlastníků. Americké taxíky patří nejen do minulosti Chevroletu, a přestože je většina levných sedanů po smrti, existuje několik nadšenců opečovávajících zbytky zakázkových exemplářů.
