Jak cestují nové Škodovky do Indie? Podívejte se na unikátní pohled do zákulisí
Automobilka Škoda prodá na indickém trhu okolo sedmnácti tisíc automobilů ročně. A ty se sem z České republiky musí nějak dopravit.
Škodovka na indický trh dodává široké spektrum modelů. Vozy jako Octavia, Kodaiq či Superb si tu u prodejce můžete běžně koupit, cesta automobilu je však podstatně delší a trnitější než v případě evropských zemí. Mladoboleslavští teď nechali nahlédnout pod pokličku a ukázali, jak takové cestování vozů po moři vypadá.
Svou roli tu samozřejmě hraje i clo na zahraniční zboží. Pokud by se do zemí mimo Evropskou unii dovážela auta v celku, clo by bylo vysoké, což by výrazně zvýšilo konečnou cenu. Kompromisem je tedy situace, kdy se dovážejí vozy v různém stupni rozložení a kompletují se na místě. „Proces zabalení karoserií a dílů a jejich doručení do výrobního závodu na druhém konci světa je úkolem logistického oddělení Škody,“ vysvětluje vedoucí tohoto odvětví Jiří Cee. Pro každou zemi přitom platí trochu jiná pravidla.
„Různé země mají různé podmínky, a proto rozlišujeme tři úrovně rozložení automobilů,“ prozrazuje Ondřej Paclt, vedoucí Útvaru zahraničních projektů Logistiky. U nejjednoduššího stupně je rozmontovaný podvozek a motorový agregát s tím, že k pozdější montáži stačí zvedák, který se používá v autoservisech. Tak málo stačí, aby se na vůz neuplatňovalo clo dvacetiprocentní, ale pouze desetiprocentní.
Součástí středního stupně rozložení jsou už i díly a komponenty, které nebyly nikdy smontovány a které se posílají tak, jak opustily výrobní linku. V takovém případě už je na cílovém místě potřeba kompletní montáž, obejdete se ale bez lisovny, svařovny a lakovny. Třetí a poslední úrovní je úplná rozloženost, kdy se v zemi kompletuje i karoserie z dodávaných svařenců a výlisků.
Kromě Indie takto Škodovka montuje nové vozy v Číně, Rusku, Alžírsku, Kazachstánu či Ukrajině. Neřeší se jen co všechno se má poslat, ale také jak to poslat a zajistit, aby byla doprava ekonomická a ekologická. Rozložené škodovky se přepravují v kontejnerech, do nichž se díly umisťují tak, aby zabraly co nejméně místa. Díky inovacím a zlepšovákům se do kontejneru o stejném rozměru vejde rok co rok vždy o něco víc. Poslední fází vývoje je koncept čtyř balení v jednom kontejneru, který jej vytěžuje na absolutní maximum. Toto řešení z Mladé Boleslavi bylo v Česku oceněno titulem Obal roku 2016 a také mezinárodním oceněním World Star 2017. Na české řešení se prý jezdí dívat zahraničního kolegové z celého koncernu.
Dopravované díly se umisťují dovnitř karoserií, ve kterých tak najdeme spoustu větších i menších kartonových krabic. Mimo jiné v nich končí i díly od subdodavatelů, které jsou před odesláním rozbaleny a přebaleny opět tak, aby se jich do jedné zásilky vešlo co nejvíc.
A jak vypadá samotná cesta? Prvním krokem je přeprava z Mladé Boleslavi do Uhřiněvsi, kde je kontejnerový terminál. Zde se kontejnery překládají z kamionů na vlaky a poté po kolejích pokračují až do přístavu v Rotterdamu. Zde jsou naloženy na loď a vydávají se na dlouhou plavbu kolem Evropy a přes Suezský průplav do Indického oceánu. Na moři panují extrémní podmínky. Vzduch je slaný a vlhký a teplota uvnitř kontejnerů může dosahovat 70 stupňů Celsia. Obaly jsou proto navrženy tak, aby náklad co nejlépe ochránily, všechny fólie jsou ale plně kompostovatelné, aby v místě dodání nepůsobily zátěž na přírodu.
Po 44 dnech a 11.705 kilometrech od odeslání přistávají kontejnery v Bombaji. Zde se vyloží na kamiony, které je přepraví buď do 180 km vzdáleného výrobního závodu v Púne, nebo do Aurangábádu, kam je to od moře 365 km. Celou cestu se uvnitř kontejnerů zaznamenává teplota, vlhkost a otřesy, aby se vědělo o jejich případném poškození.