Harley-Davidson Heritage Classic: Bonnie a Clyde
Na stránkách harleye jsem se dočetl, že kdyby Bonnie a Clyde jezdili na motorce, byl by to nepochybně model Heritage Classic. A taky je to prý rock and roll.
Vzpřímená pozice za řídítky, velmi dobrá ochrana proti větru - štítek můžete sundat, pokud byste chtěli intenzivnější zážitek. Nebo prostě jenom trošku frajerštější vzhled. Nohy pěkně na pořádné a pohodlné plotny a můžete vyrazit hodně daleko. Na Heritage Classic sice hrají prim nejrůznější retro detaily a celkově hodně klasický styl (vzhledem k názvu to překvapiví dost těžko), motorka je to však ve finále velmi praktická a jak jsem chtěl naznačit úvodem s pozicí za řídítky, štítem a cestovními stupačkami, i velmi pohodlná.
Na cestu se budou rozhodně hodit i standardně dodávané kufry – taky vypadají spíš jako vintage doplněk, s celkovým objemem 43 litrů jsou ale překvapivě praktické. S výletnickou výbavou by tak neměl být problém. Velice vintage je taky jediný velký kulatý přístroj tradičně umístěný na nádrži, analogově zobrazující pouze rychlost. Jestliže však prahnete po otáčkoměru, není problém si jej navolit v maličkém digitálním displeji uvnitř velkého budíku. Nic moc víc na pohodové cestování nepotřebujete, info o aktuálně zařazeném kvaltu taky nechybí.
Na každé motorce značky Harley-Davidson si vždycky užívám dva velmi motorkářské a uživatelsky přívětivé detaily. Jako kdyby při konstrukci motorky někdo přemýšlel… Velmi mi to připomíná přístup nedávno testovaného pick-upu od RAMu – i zde si někdo velmi uvědomoval, že auto pak bude někdo používat. Na tohle jsou v USA velmi šikovní. Abych se konečně dostal k věci – na motorce udělá obrovskou službu bezklíčkové startování. Řekl bych, že ještě větší než v autě. Kdo občas ve vedru po všech kapsách kožené bundy hledal klíče, dovede velmi ocenit, že k motorce jednoduše přijde, nastartuje a odjede. Pokud vám ovšem nějaký zlomyslný kolega (jistě s dobrým úmyslem) nezamkne řídítka… To jsem pak musel po kapsách chtě nechtě lovit.
A druhý detail, který i velmi prospívá bezpečnosti – samovypínací směrovky (vypínají se na základě pokynů z čidel náklonu - narovnáte motorku po zatáčce, harley sleduje i přidávání plynu - po výjezdu z oblouku přece obvykle zrychlujete). Na motorkách musíte v drtivé většině případů blinkry vždycky vypnout sami, což může zapomnětlivým jezdcům hodně zkomplikovat život. Přijet se zapnutým blinkrem do křižovatky… Třeba já tak blikajícím motorkářům v dobrém slova smyslu nevěřím a na křižovatce vždycky raději počkám, jakým směrem si to nakonec opravdu zamíří. A ten troubící blbec za mnou, ať si ten volant třeba promáčkne.
Dalším typickým rysem harleyů bývá obří dvouválec, který se bezproblémově převaluje v nejnižších otáčkách a ve středních víc než mohutně zatáhne. Pro testovanou devatenáctistovku dvakrát podtrhnout a brát jako fakt. Po nastartování je dvouválec trochu neurvalý (taky typicky), v rámu žije i s rostoucími otáčkami, asi ale neexistuje motorkář, který by to harleyi vyčítal. Kolem pouhé tisícovky otáček je však docela klidný (v rámci svých možností), moc sebou nešije a po přidání plynu okamžitě zatáhne. A nad třemi tisíci tak silně, že jsem se až musel silněji chytit řídítek. Na pohled možná až trošku páprdovský cestovní stroj, co vypadá, jako kdyby vypadl z filmů s Elvisem, ve skutečnosti se ale umí přemisťovat hodně rychle. Výkon byste v údajích hledali marně, točivý moment 155 N.m ale rozhodně ukazuje, že jsem to s tím páprdovským přirovnáním trochu přehnal. Problém jsem měl s hledáním neutrálu, i na harleyi jsem rozhodně zažil přesnější převodovky.
Užil jsem si i další typický rys harleyů, tady už ale říkám bohužel. Mrkněte na přední brzdu – jediný a nijak zvlášť dimenzovaný kotouč je na motorku s provozní hmotností dost přes tři metráky opravdu málo. Pochopil bych, že tady s brzděním na jeden prstík nepochodím, zpomalování však bylo velmi vlažné i tehdy, když jsem použil celou tlapu. Pravou nohu jsem tak měl neustále v pohotovostní poloze, abych si případně přibrzdil zadkem. Jednoho může reakce přední brzdy překvapit i kvůli tomu, že do té doby není zmíněná hmotnost nijak zvlášť cítit. Pomáhá hlavně dost nízký posez, zadek jsem měl šestaosmdesát čísel nad zemí.
A poslední vlastnost, která se u motorek Harley-Davidson vyskytuje docela často – úplně levné zrovna nejsou. Pokud si budete chtít představovat, jak by asi vypadala projížďka Bonnie a Clyde, přichystejte si minimálně šest set třicet tisíc… A na další výdaje se připravte, pokud vezmete slečnu do harleyáckého obchodu, třeba na vyhlášenou pražskou Šalamounku. Merchandising má americká značka hodně promakaný a opravdu je z čeho vybírat. Však mrkněte do galerie.
| Harley-Davidson Heritage Classic | |
| Motor | čtyřdobý vidlicový dvouválec |
| Zdvihový objem (cm3) | 1868 |
| Točivý moment (Nm/min-1) | 155/3000 |
| Převodovka, sekundární převod | 6°, řemen |
| Startování | elektrické |
| Pneumatiky P a Z | 130/90 B16 a 150/80 B16 |
| Rozvor (mm) | 1630 |
| Výška sedla (mm) | 680 |
| Provozní hmotnost (kg) | 330 |
| Objem nádrže (l) | 18,9 |
| Základní cena (Kč) | 630.000 |
