Ford Escort: Deset let jak půlhodina
Jedním z mála západních automobilů, které se na plochách tuzemských veletrhů i prodejen nových aut objevovaly pravidelně, býval Ford Escort. Nyní vyzkoušíme nejlepší rodinné verze – prapůvodní kombi a pětidveřový hatchback třetí generace. Který z nich představuje vhodnější youngtimer pro nenáročného fandu klasické techniky?
Ford se v někdejší ČSSR oficiálně zabydlel už v roce 1955. Tehdy býval u většiny aut populární pohon zadních kol, který podědila i o třicet let mladší sierra. Pro bližší představu: její vstup na náš trh byl velkolepý. Tuzemské představení novinky se konalo počátkem roku 1984 v luxusním pražském hotelu Intercontinental, kde si pozvaní návštěvníci mohli prohlédnout hned tři nablýskané sierry.
Vůz se krátce poté dostal do prodeje přes PZO Tuzex, kde byl nabízen v jediné výbavě 1600 L – s druhým nejslabším zážehovým motorem a nejjednodušší specifikací, zato s příplatkovou pětistupňovou převodovkou. Stál 37.000 bonů.
Tyhle vzpomínky jen dokumentují obrovskou publicitu Fordu v Československu. Velký úspěch a obdiv u naší veřejnosti však kdysi zaznamenávaly i kompaktní modely. Vedle sierry se totiž těšil obrovské přízni i menší model Escort.
Před sedmdesátinami…
Fordův kompakt má tuzemskou minulost ještě hlubší. Jeho moderní třetí generace, osazená premiérově pohonem předních kol a chlubící se evropským titulem Auto roku 1981, na náš trh dorazila už v sezoně 1982. Třídveřový Ford Escort s motorem 1.3 CVH (51 kW) byl v Tuzexu k mání za 27.450 TK, pětidveřový stál 31.350 bonů. Escort se občas objevil dokonce i v prodejnách Mototechny, tudíž za ceny v Kčs. Odvozený sedan Orion si však českoslovenští zákazníci mohli oficiálně pořídit až s poslední generací v roce 1990. Módně hranatý kompaktní Ford Escort se u nás prodával s tří- i pětidveřovou karoserií, a dokonce zde bylo možné občas potkávat i kombi Turnier.
Tato verze má přitom u Fordu Escort hlubokou tradici, a to už téměř od představení prapůvodního modelu v roce 1967. A dokonce byla kdysi na světě ze všech jeho karosářských variant první – není náhodou, že úplně poprvé se Ford Escort představil kupodivu opět v již jednou zmíněném roce 1955. Tehdy šlo o doplňkové označení „velkoprostorové“ verze předchozího kompaktního modelu Ford Anglia, ve většině zemí prodávané pod názvem Ford 100E Escort. Malé, ale praktické kombi veleskromné délky 3,6 metru (zhruba odpovídající pozdějšímu Fiatu Uno) se v Nizozemsku prodávalo přímo pod označením Ford Escort. Předpremiéra pozdějšího úspěšného modelu se tak odehrála už dvanáct let před jeho oficiálním představením první generace.
… je pětapadesátiletý
Sériové kombi Ford Escort Turnier vyjelo do světa před 55 lety, v roce 1968. Na trhu poté vydrželo dalších šest sezon, než se escort předvedl v druhé generaci. Jenže kombi se tentokrát nástupce nedočkalo, nadále se spolu s novým kompaktním modelem prodávalo souběžně. Aby se však odlišilo od původního provedení, získalo zcela přepracovanou tvář. Původní příď vozu vynesla zásluhou zakřiveného rámečku chladičové masky přezdívku „Psí kost“.
Nově však nastoupila obdélníková moderna s černou plastovou výplní podle poslední módy. Dosavadní oválné světlomety většiny verzí navíc nahradily standardní kruhové reflektory. V této podobě si turnier na trhu vystačil až do samého počátku osmdesátých let, kdy řada Escort absolvovala architektonickou i technickou revoluci. Z někdejšího britského „vajíčka“ se zrodil přísně hranatý automobil, ale především už s moderním pohonem předních kol.
A jestlipak si na fotografiích původního a pozdějšího Fordu Escort všimnete zdánlivě nicotného, a přitom veledůležitého detailu? Jde o samotné logo automobilky. Dnešní tradiční modrý ovál na původním modelu chybí, stejně jako kdysi na celém produkčním programu evropské větve americké značky. Německá produkce světového koncernu se k němu totiž oficiálně směla vrátit až třicet let po porážce nacismu.
Vysvětlení je jednoduché - německá odnož ovál opustila před válkou, kdy postupně přebírala důležité vojenské zakázky. To už v ní běžel samostatný vývoj, nezávislý i na britské sestře v Dagenhamu. Později se u modrobílého loga objevil nacionalistický přívlastek Deutscher Fabrikat, případně Deutsches Erzeugnis – německý výrobek. Produkce osobních aut se obnovila v listopadu 1948. Později se objevilo logo s kresbou Kolína nad Rýnem. Modrobílý ovál dovolili Američané používat jen doplňkově, na přehlédnutelných místech.
S třicetiletým odstupem od vítězství Spojenců nad nacismem dorazil z Detroitu také souhlas s plnohodnotným užíváním globálního loga v Evropě. A v této podobě přišel na svět až Ford Escort třetí generace.
| Technické údaje Ford Escort Turnier 1.1 | |
| Třídveřové kombi nižší střední třídy s motorem vpředu podélně | |
| Motor | zážehový čtyřválec, spádový karburátor Ford C 7 AH-E |
| Vrtání x zdvih | 80,98 x 52,29 mm |
| Objem | 1098 cm3 |
| Výkon | 36 kW při 5500/min |
| Točivý moment | 62 N.m při 3000/min |
| Převodovka | čtyřstupňová manuální s plnou synchronizací |
| Pohon | zadních kol |
| Brzdy | vpředu i vzadu bubnové |
| Rozvor | 2390 mm |
| Vnější rozměry | 4080 x 1570 x 1380 mm |
| Zavazadlový prostor | 270 l |
| Největší rychlost | 130 km/h |
| Zrychlení 0-100 km/h | 28,4 s |
| Normovaná spotřeba | 8,0 l/100 km |
| Objem nádrže | 41 l |
| Cena (1970) | 5830 DM |
Z Británie do Německa
Nejstarší escort sjel z výrobní linky v britském Halewoodu dne 17. listopadu 1967, aby se krátce po lednové světové výstavní premiéře v Bruselu vydal dobýt evropské trhy. Od roku 1970 už značná část produkce vznikala také v německém Saarlouis, kde mimochodem kompaktní Fordy Focus vznikají dodnes. Klasický automobil s pohonem zadní nápravy se kromě vyobrazeného kombi vyráběl rovněž ve verzích tudor a sedan, vrcholem byla dynamická specifikace RS 2000. Po druhé generaci z roku 1974, jež si ponechala stejné pohonné jednotky i karosářskou paletu, následoval revoluční model s hranatou karoserií.
Třetí vydání Fordu Escort se světu poprvé odhalilo 26. září 1980, tedy téměř po třinácti letech od představení zakladatele tradice. Dosavadní víko zavazadelníku na zádi vystřídaly u většiny modelů rozměrné dveře, zdvihatelné spolu s oknem. Moderní Ford Escort se tak nově proměnil v praktický hatchback po vzoru konkurenčního golfu či kadettu. Ze sedanu se nyní stal samostatný model Orion a ke kombi Turnier s třemi dveřmi nově přibyla pětidveřová alternativa.
Pro bližší seznámení a přímé porovnání nejstaršího escortu s obdivovaným tuzexovým trhákem osmdesátých let jsme se vydali na návštěvu do společnosti Veteráni na Truc v jihočeských Křenovicích. Jízdní vlastnosti obou fordů jsme tak mohli konfrontovat za sychravého podzimu, kdy se na ujezděném listí a zkrápěné vozovce naplno projevily jejich koncepční rozdíly. Přestože obě auta byla v době testu určena na prodej, mladší model z nabídky brzy zmizel. Ačkoliv tohle auto notoricky známe, a před šesti jsme je dokonce od tuzemského zastoupení automobilky získali k zapůjčení na týdenní test, ještě více nás láká prapůvodní model.
Klasické zprohýbané detaily na karoserii zaoblené siluety nás totiž vracejí do prostředí slavných filmů z šedesátých let. Zatímco modernější escort se stárnoucími hranami v nás vyvolává příjemnou vzpomínku na známé české filmy „Láska z pasáže“ nebo „Veselé Vánoce přejí chobotnice“, obliny třídveřového kombi se sáhodlouze širokými bočními zadními okny už patří do skutečných automobilových dějin. A do toho ta nepřeberná spousta okolního chromu…
I ten nejslabší stačí
Nejprve se vrháme za volant bílého kombi roku výroby 1975. V té době už se sice v Evropě prodávala druhá generace escortu, původní kombi však nadále sjíždělo z pásů s tváří „psí kosti“. Stejně jako vypracování zevnějšku si velkou poklonu zaslouží i výstroj kabiny. Jednoduše ztvárněná palubní deska se skromným přístrojovým štítem s dvěma kruhovými ukazateli se nám dodnes moc líbí. Dvojice kulatých výdechů ventilace na horním obkladu nám připomíná interiéry spousty aut z někdejšího československého trhu: nejen žigulíky, ale i zastavy nebo polské fiaty.
Vytříbený vkus designérů na elegantně černé palubě osvěžuje dekorační pás v imitaci dřeva, za volantem se okamžitě cítíme jako doma. Otáčení tříramenným volantem sice vyžaduje trochu síly, ale nejde o nic nepříjemného.
Překvapuje nás snadné řazení čtyřstupňové manuální převodovky i suverénní zvuk jedenáctistovky pod přední kapotou. Přesně takhle má za jízdy znít auto z šedesátek! A také jezdit, s lehoučkým kombi si cestou na křenovickou náves pohráváme jako s hračkou. S dvojicí cestujících a prázdným zavazadelníkem dynamika motoru jakžtakž dostačuje, v dnešní roli youngtimeru už escortu větší zatížení asi nehrozí. Téměř půlminutová hodnota akcelerace z nuly na stovku sice vypadá na papíře hrozivě, skutečnost však zase tak katastrofická není.
Pro kombi bývala v nabídce vedle jedenáctistovky i specifikace 1300 o zdvihovém objemu 1298 cm3. Dvou- a čtyřdveřové karoserie Coach měly k dispozici také zcela základní motor 940 cm3, s nímž se ale u vytěžované rodinné varianty naštěstí nepočítalo.
S prapůvodním kombi Ford Escort můžete prožít krásné léto, a navíc po jednoduchém překlopení zadního opěradla kupředu a rozložení měkké matrace může posloužit i jako kempinková ložnice. Přitom bude zaručeně hvězdou každého veteránského srazu, a v případě potřeby se s ním dokonce i přestěhujete. A co víc po youngtimeru ještě chtít?
| Technické údaje Ford Escort 1.6 CVH | |
| Pětidveřový hatchback nižší střední třídy s motorem vpředu napříč | |
| Motor | zážehový čtyřválec, karburátor Ford-Motorcraft VV |
| Vrtání x zdvih | 80,0 x 79,5 mm |
| Objem | 1598 cm3 |
| Výkon | 58 kW při 5800/min |
| Točivý moment | 125 N.m při 3000/min |
| Převodovka | čtyřstupňová manuální (za příplatek pětistupňová) |
| Pohon | předních kol |
| Brzdy | vpředu kotoučové, vzadu bubnové |
| Rozvor | 2395 mm |
| Vnější rozměry | 4050 x 1640 x 1380 mm |
| Zavazadlový prostor | 360 l |
| Největší rychlost | 167 km/h |
| Zrychlení 0-100 km/h | 11,0 s |
| Normovaná spotřeba | 7,9 l/100 km |
| Objem nádrže | 40 l |
| Cena (1985) | 13 330 DM |
Předurčený etalon
O deset let mladší zelený hatchback už navenek i uvnitř vypadá podstatně moderněji. Hranatý zevnějšek doplňuje poctivě obložená kabina, kde na rozdíl od konstrukčně staršího kombi neobjevíte jediný kus holého plechu. Hnědý odstín čalounění i plastů odpovídá první polovině osmdesátek a nám se líbí dodnes. Palubní deska působí mnohem mohutněji, což platí i pro přístrojový štít. Lišty v dřevěné imitaci se nyní přesunuly do dveřních výplní, praktickou uzavíratelnou a uzamykatelnou schránku před spolujezdcem doplňuje také mohutný středový panel s odkládacími poličkami a zdířkou pro instalaci autorádia.
Za volantem třetího vydání escortu se tak vůbec nedivíme obrovské popularitě, jaké ve své době dosáhl. Nyní už otáčíme klíčkem a probouzíme karburátorovou šestnáctistovku. Také zvuk běžícího motoru už působí hutněji a současně tlumeněji, podle soundu však pro opravdového automobilového fandu není vůbec těžké určit dobu jeho produkce. Auto je s ním velmi živé, nic silnějšího ani rychlejšího tehdy běžný motorista k úplné spokojenosti nepotřeboval. Proti bílému kombi s konstrukčním původem v pozdních šedesátých letech se však zelený hatchback na silnici chová podstatně moderněji. Vždyť podvozek s předním pohonem tehdy využíval nejmodernější technická řešení. Zadní náprava už získala nezávislé zavěšení kol s příčnými a podélnými rameny a svislými vzpěrami, tvořenými teleskopickými tlumiči pérování, uchycenými vysoko v karoserii.
Ve srovnání s bílým kombi, osazeným tuhou zadní nápravou s podélnými listovými pery, se jízdní vlastnosti zlepšily o několik generací. Příznivci nejklasičtější automobilové techniky sice budou zklamáni, ale ostatní si v zeleném escortu připadají už skoro v jako moderním modelu. Není divu, že si tohle auto našlo i v Československu obrovskou spoustu příznivců. Vždyť už verdikt tehdejšího testu Světa motorů z podzimu 1982 plně vyjadřuje poslání vozu: „Naše zkušenosti za volantem i na sedadle spolujezdce Fordu Escort ukázaly, že péče i náklady uložené ve vývoji a zavedení výroby moderního automobilu byly do značné míry zúročeny jeho užitnými i provozními vlastnostmi. Promyšleností konstrukce i sladěním jejích jednotlivých částí může být Ford Escort jakýmsi etalonem, podle nějž zřejmě bude hodnocena většina automobilů nižší střední třídy pro osmdesátá léta.“ A v ČSSR tomu tak skutečně bylo, žádný jiný kompakt tehdy nevzbudil mezi veřejností tolik pozornosti. Navíc se mu u nás tenkrát nabídky filmových a seriálových rolí jen hrnuly.
Těžká volba
Dvě zcela odlišné generace legendárního Fordu Escort jsme porovnali s jediným cílem: vybrat vhodnější auto do domácího sběratelského chovu. Přestože moderní model s pohonem předních kol platí za nestárnoucí legendu osmdesátek, na niž mnozí pamětníci dodnes nedají dopustit, nakonec v nás ještě více sympatií vzbudilo klasické kombi z poloviny sedmdesátých let. Jeho řízení ani celkové ovládání sice není tak komfortní a pohodové jako u pozdějšího hranatého hatchbacku, jenže z každého detailu čiší zlatá šedesátá léta natolik, že si vás už při krátké jízdě zcela podmaní. Naproti tomu o dvě generace mladší nástupce moderní koncepce už ničím zvláštním nepřekvapí. Zato se dá dodnes používat jako každodenní sezonní auto.
Rady pro československé řidiče
Navzdory tomu, že na československém trhu šlo o nežádoucí zboží z kapitalistické ciziny, získal zákazník s novým autem také kompletní tovární dokumentaci v české mutaci. Podrobný rozkládací manuál obsahoval také informaci, že některé z uvedených prvků se nemusí vztahovat na vozy na našem trhu: „Podrobnější informace o provedení escortů, která jsou k dostání v Československu, jsou k dispozici v Tuzexu.“
Nová doba třídveřová
První moderní Ford Escort s pohonem předních kol a příčně uloženými čtyřválci se světu oficiálně představil už v září 1980. Motorová paleta začínala stejně jako u dávného předchůdce skromnou jedenáctistovkou a končila zdvihovým objemem 1,6 litru. Dynamickým vrcholem o výkonu 85 kW se stala v roce 1982 na autosalonu v Ženevě verze RS 1600i, o půl roku v Paříži doplněná typem XR3i, dosahujícím 77 kilowattů. Na jaře 1983 se opět na jaře ve Švýcarsku představilo kombi Turnier.
Pokud nepočítáme dodávkové alternativy a samostatný sedan Orion, paletu karoserií escortu uzavřel v témže roce kabriolet, produkovaný v karosárně Karmann v severoněmeckém Osnabrücku. Právě vyletněný escort, sdílející s hatchbackem pouze zhruba 20 % karosářských dílů, dnes patří mezi příznivci Fordu Escort k nejvyhledávanějším verzím. Úspěch zažil už v době kariéry – vždyť už po pouhých pěti letech dosáhl mety 50.000 vyrobených kusů. Zajímavé je, že kdysi mnohem rozšířenější třídveřové kombi dnes naopak patří mezi sběratelskými vozy k raritám.
Haló, taxi!
Nejznámějším služebním angažmá Fordu Escort v novodobých českých dějinách se stalo uplatnění v pražské taxislužbě. Od roku 1995 jezdilo v ulicích hlavního města 70 žlutých sedanů ve výbavě CL se vznětovou atmosférickou osmnáctistovkou se 44 kW, k nimž později přibyly rovněž přeplňované diesely.
V Brně v první linii
Za socialismu u nás býval Ford Escort pravidelně k vidění na mezinárodních strojírenských veletrzích v brněnském výstavním areálu BVV. Dobová fotografie kompaktu z německého závodu v Saarlouis pochází z roku 1978, představuje tak druhou generaci. V Brně byl Ford Escort vždy obletovaným exponátem.
Základ nabídky
Původní tvář nového modelu se v nabídce udržela pouhé dvě sezony. Nejlevnější verze třídveřového Fordu Escort CL 1.4 stála na jaře 1993 šílených 466.800 Kčs, což byl přesně stonásobek tehdejší průměrné hrubé mzdy.
Modrý ovál v černém oválu
Nová chladičová maska z léta 1992 přinesla jako první model v nabídce Fordu oválný tvar, ale především nové bezpečnostní prvky pro případ čelní srážky a rovněž podélné výztuhy ve dveřích. V této podobě se oblíbený kompakt prodával ještě další tři roky. Novinkou se stal motor 1.6 Zetec (66 kW). Zároveň se zvýšila se hmotnost vozu, ale současně také podíl recyklovaných materiálů.
Sportovní talent
Ostrý model Escort RS Cosworth s výrazně vytaženými blatníky byl odvozený od soutěžního speciálu WRC a vyráběl se v letech 1992 až 1996. Turbodmychadlem přeplňovaná pohonná jednotka 2.0 Cosworth dosahovala výkonu 169 kW. Vzniklo 2500 kusů.
Moderna na klasickém základu
Když se Ford Escort na jaře 1995 podrobil další modernizaci, s výjimkou základních karosářských plechů na něm konstruktéři překopali téměř vše. Revolucí prošel kompletní interiér, proměně neunikly dokonce ani vnější kliky dveří. Sedan pozbyl původní jméno Orion, čímž se šibalsky zrodila nová karosářská verze escortu. Nová tvář si ponechala ovál, Ghia měla chromovanou mřížku.
Tuhle verzi doporučujeme!
Nejatraktivnější variantou posledního evropského escortu byl kabriolet s ochranným obloukem, jenž na trhu setrval do roku 1998. Ulovit do tak krásného auta podobnou kočku jako na snímku jistě nebude problém…
Prius předstižen escortem
Kombi Escort Turnier posloužilo před 30 lety jako základ pro hybrid Ford HEV, odhalený na podzim 1993 ve Frankfurtu. Hybridní pohonné ústrojí sestávalo ze zážehového tříválce 1.2 Orbital (60 kW) a asynchoronního elektromotoru Siemens s kapalinovým chlazením a krátkodobým výkonem až 40 kW, schopným samostatně fungovat až do rychlosti 65 km/h. Baterie o hmotnosti 200 kg poskytovaly kapacitu 7 kWh. Na palubě nechyběla tlačítka pro přepínání pohonů, systémový výkon hybridní soustavy dosahoval rovných 100 kW. Ve srovnání s nejvýkonnějším Escortem RS Cosworth se uváděl městský provoz za čtvrtinovou cenu.
Úplný konec? Pche!
Přestože Ford Escort opustil trhy Evropy i Spojených států už v roce 2000, v Číně tohle slavné jméno v modelové paletě automobilky najdete dodnes. Kompaktní escort se tam spolu s focusem vyrábí už deset let, a to ve verzi sedan. Nedávno se podrobil rozsáhlé modernizaci, rozpoznatelné například podle širokého displeje palubní desky, sdružujícího přístrojový štít i obrazovku multimediálního systému, podobně jako v novém Volkswagenu Golf nebo Mercedesu CLA.
