Fernando Alonso není jediný navrátilec. Jak dopadly návraty dalších zvučných jmen do F1?
Dvojnásobný šampion a výrazná osobnost F1 Fernando Alonso se příští rok vrátí s týmem Renault. Není to přitom jediné slavné jméno, které si od šampionátu odpočinulo, aby se posléze vrátilo. Komu to za to stálo, a komu se comeback naopak nepovedl?
Fernando Alonso je výrazná a zároveň poměrně kontroverzní postavička motoristického sportu. Fandové jej milují pro jeho upřímnost a fakt, že i z průměrného auta dokázal na závodní dráze vyždímat absolutní maximum. Někdy i možná o trošku víc. Odpůrci mu zase vyčítají, že kudy chodil, tam za sebou nechal paseku. Ať už šlo o vyhrocené vztahy s Lewisem Hamiltonem v roce 2007, aféru s úmyslnou bouračkou týmového kolegy v Singapuru 2008 (ta Alonsovi pomohla k vítězství) či frustraci a kritiku McLarenu-Honda zejména v roce 2017.
Ať už patříte do jedné či druhé skupiny, snad budete souhlasit s tím, že lidé na jméno Alonso slyší. A není divu, že nedávná informace o jeho návrat do formule 1 znovu rozproudila vášnivé diskuze. Španělský pilot se po dvouleté odmlce vrací do Renaultu, týmu, se kterým v letech 2005 a 2006 vyhrál své dva tituly mistra světa. Cestu k dalším vítězstvím nebude mít jednoduchou, neboť aktuálně patří francouzský tým spíše do středu pole a revoluční změna pravidel se po pandemii koronaviru odsunula až na rok 2022.
Alonso však není jediné zvučené jméno, které se po odmlce rozhodlo do formule 1 vrátit. Vybrali jsme pro vás sedmičku dalších jezdců, v jejichž kariéře zaznamenáváme comeback do královny motorsportu. Někdy pauza trvala jen pár měsíců, jindy dokonce několik let…
Juan Manuel Fangio
Argentinský závodník byl u samotného počátku mistrovství světa formule 1. V první sezoně 1950 skončil druhý za Italem Farinou, o rok později však nenašel přemožitele a získal svůj první mistrovský titul. Toho času se kromě samotného kalendáře F1 jezdil i nespočet nemistrovských závodů, kterých se Fangio rovněž účastnil. V roce 1952 spěchal z Belfastu na okruh v Monze. Cestoval celou noc, aby na start dorazil asi 30 minut před startem. Unavený Fangio však nad svým maserati po několika kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval. Sezony 1952 se pak nezúčastnil.
Niki Lauda
I lidé nepolíbení formulí 1 dobře znají jméno Niki Lauda, hlavně pak jeho nešťastnou nehodu z roku 1976 na Nürburgringu, kdy málem přišel o život a z hořícího ferrari jej zachránili na poslední chvíli. I když Lauda málem umřel, vynechal pouhé dva závody a v Itálii byl znovu připraven startovat. O titul bojoval s Jamesem Huntem do posledního závodu sezony, kde to ale nakonec v náročných deštivých podmínkách vzdal. O fantastickém průběhu sezony 1976 pojednává snímek Rivalové (2013), který se u kritiků dočkal skvělého hodnocení.
Lauda si spravil chuť o rok později, kdy získal svůj druhý titul. Posléze jej angažoval tým Parmalat Racing Team, kde se ale Rakušan potýkal s častými technickými problémy a po dvou neúspěšných sezonách se ze sportu stáhl. Po dvouleté pauze se však vrátil s týmem McLaren a nemohl udělat lépe. V prvních dvou letech to ještě na mistrovský zářez nestačilo, roku 1984 však nenašel přemožitele a vybojoval třetí titul mistra světa.
Alain Prost
Úspěšný francouzský závodník se do historie formule 1 zapsal především poutavými a vyhrocenými souboji s Ayrtonem Sennou. Prost vybojoval s týmem McLaren v letech 1985 až 1989 tři mistrovské tituly, aby posléze přestoupil do Ferrari, kde chtěl ukořistit několik dalších. Byť posbíral pár vítězství a řadu umístění na stupních vítězů, stačilo to nanejvýš na druhé místo v šampionátu jezdců.
V průběhu sezony 1991 Prost vůz i celý italský tým kritizoval, svůj monopost dokonce přirovnával k náklaďáku. To se Ferrari samozřejmě nelíbilo a tým Francouze vyhodil. Situace byla tak vyhrocená, že pilot ani nedokončil sezonu a v posledním závodě v Austrálii vůbec nestartoval. Pro příští rok testoval s týmem Ligier, nakonec se ale rozhodl pro roční pauzu. Do kokpitu se vrátil v roce 1993 a vyplatilo se. V barvách Williamsu získal svůj čtvrtý titul mistra světa s náskokem 26 bodů před Ayrtonem Sennou. Až poté se definitivně rozloučil s kariérou.
Na motorsport Alain Prost ani poté nezanevřel. V posledních letech můžeme Francouze pravidelně vídat na startu šampionátu Formule E, od roku 2017 je pak důležitým konzultantem továrního týmu Renault.
Nigel Mansell
Nepřehlédnutelná osobnost formule 1 z osmdesátých a devadesátých let nejen pro svůj ikonický knír. Nigel Mansell vybojoval ve své kariéře jednatřicet vítězství, bohužel to ale stačilo “jen” na jeden titul mistra světa, který vybojoval v roce 1992 v barvách Williamsu. O rok později si dal od formule 1 pauzu, místo ní zamířil do zámořské Indy Car, kde působil v týmu Newman-Haas herce Paule Newmana a Carla Haase. Ve své první sezoně získal nejen titul nováček roku, ale hlavně celkové prvenství.
Michael Schumacher
Kariéru sedminásobného šampiona a stále ještě nejúspěšnějšího pilota v dějinách formule 1 asi nemá cenu zdlouhavě rekapitulovat. Schumacher debutoval roku 1991 v Belgii s týmem Jordan. Tehdy nedojel, o rok později v barvách Benettonu už však ano a rovnou na prvním místě, což bylo jeho první z 91 vítězství. Na první titul si musel počkat do roku 1994, v roce dalším pak tento úspěch zopakoval. S prvními mistrovskými vavříny přišla také první kontroverze, když Schumi v posledním závodě v Austrálii kolidoval s Damonem Hillem, čímž oba vyřadil ze hry o body a titul uzmul o bod před britským soupeřem.
Následoval přesun do Ferrari, které se pod taktovkou Schumachera chtělo vrátit na vrchol. Hned ve druhém roce však přišel další kontroverzní moment a kolize s Jacquesem Villeneuveem, se kterým Němec do posledního závodu sezony bojoval o titul. Tady už to Schumacherovi neprošlo a za nebezpečný incident byl odměněn diskvalifikací ze šampionátu, byť získaná vítězství a body se mu do historických statistik počítají. Na další titul si musel počkat až do roku 2000, kdy začala jeho nejslavnější éra. Při ní získal pět titulů po sobě a třeba v roce 2002 nechyběl jedinkrát na stupních vítězů.
Suverénní tažení soutěží utnul až v roce 2005 Fernando Alonso, v daném roce získal Schumi jediné vítězství v kontroverzní VC USA, kde startovalo pouze šest pilotů na pneumatikách Bridgestone. O rok později už měl k zisku osmého titulu podstatně blíže, dva závody před koncem v Japonsku mu ale jeho vůz vypověděl službu a nakonec z toho bylo jen druhé místo, znovu za Alonsem. Krátce po závodě v Itálii (kde Schumi vyhrál), oznámil konec kariéry a přenechání závodní sedačky Kimimu Räikkönenovi.
Nakonec se ale přeci jen vrátil, stalo se tak v roce 2010 s týmem Mercedes, který do formule 1 vstoupil s nemalými ambicemi. Schumacher sice pravidelně sbíral body, jeho maximem v prvních dvou letech však bylo nanejvýš čtvrté místo. Až roku 2012 se dočkal a v chaotické Velké ceně Evropy ve Valencii se probojoval až na třetí příčku, čímž získal své jediné pódium od comebacku. Po tomto ročníku F1 opustil definitivně. Mnozí říkají, že si návrat mohl ušetřit, protože výsledkově nebyl zrovna povedený. Druhá část příznivců ale připomíná, že to byl právě Schumi, kdo Mercedesu pomáhal stavět základy dnes dominantního týmu Mercedes.
V roce 2013 obletěla svět zpráva o Schumiho vážné nehodě na lyžích. Od té doby se na veřejnosti neobjevuje a rodina včetně nejbližších zdravotní stav úspěšného závodníka nekomentuje. Když se ale na veřejnosti objevila jiskřička pozitivní naděje, rodina takovou informaci okamžitě dementovala. Radost teď klanu Schumacherů dělá především Michaelův syn Mick, jenž působí v šampionátu Formule 2 a stále častěji se začíná spekulovat o jeho angažování do královny motorsportu.
Kimi Räikkönen
Kariéra Icemana je od počátku zajímavá, neboť před vstupem do formule 1 absolvoval Fin pouze 23 závodů ve formulových monopostech. Ani to ale neodradilo vedení stáje Sauber, aby jej angažovala, za což se Kimi v debutové sezoně odvděčil dvěma čtvrtými místy. O rok později se přesunul do McLarenu, kde vybojoval první stupně vítězů, v roce dalším pak úvodní vítězství kariéry. Stalo se tak hned ve druhém podniku v Malajsii.
Räikkönen měl dvakrát solidně našlápnuto k zisku mistrovského titulu s McLarenem, kvůli mnoha technickým odstoupením ale dosáhl nanejvýš na druhé místo v šampionátu jezdců. Pomohla až změna prostředí v roce 2007, kdy se Iceman přestěhoval do Ferrari a hned ve své první sezoně v Maranellu uzmul prvenství v šampionátu. Byl to jeho první a zároveň poslední titul, po sezoně 2009 se pak s formulí 1 rozloučil a dal přednost jiným soutěžím, například rallye.
Od roku 2019 působí v týmu Alfa Romeo, kde se mu v první části sezony dařilo pravidelně bodovat, v té druhé jako kdyby ale italský tým ztratil dech. Smlouvu má Iceman s týmem do konce letošní sezony a jeho budoucnost zatím zůstává ve hvězdách.
Robert Kubica
Jediný závodník z našeho výběru, který nezískal titul mistra světa. Přesto si myslíme, že si jeho příběh zaslouží tu být. Naskočil do rozjeté sezony 2006, když po neuspokojivých výsledcích nahradil Jacquese Villeneuvea. Ze závodu byl sice kvůli technickým nesrovnalostem diskvalifikován, sympatickým výkonem si ale nahlas řekl o závodní sedačku do konce sezony. A týmu BMW Sauber se hned ve třetím závodě odvděčil třetím místem na italské Monze.
Roku 2007 pravidelně bodoval, fanoušci si ale pamatují hlavně jeho ošklivou nehodu z Kanady, po které dokonce musel jeden závod vynechat (a zapříčinil tak debut mladičkého Sebastiana Vettela). O rok později se vrátil ještě silnější a parádní vstup do ročníku vygradoval vítězstvím na trati v Kanadě, kde rok předtím havaroval. To Kubicu rovněž vyšvihlo do čela šampionátu. K jeho smůle se ale BMW rozhodlo soustředit na další rok a vůz pro tento ročník nevyvíjet, takže se Kubica musel spokojit už jen se třemi umístěními na stupních vítězů a celkově skončil čtvrtý.
Sezona 2009 se týmu BMW Sauber nepovedla vůbec, maximem polského pilota bylo jedno umístění na stupních vítězů a celkově až čtrnácté místo v šampionátu. V dalším roce se objevil v barvách Renaultu a znovu to vypadalo nadějně. Třikrát skončil na stupních vítězů, pravidelně bodoval a celkově skončil osmý. Měl slušně našlápnuto, dokonce se říkalo, že na stole leží kontrakt od Ferrari, jenže…
Ale nakonec se dočkal. I díky silnému sponzorovi v zádech mu dala pro rok 2019 příležitost stáj Williams, která ale od počátku tak nějak tušila, že příliš konkurenceschopná nebude. A prognóza se navzdory sinému motoru Mercedes v útrobách vyplnila. Kubica vybojoval jediný mistrovský bod v chaotické Velké ceně Německa, což bylo zároveň jediné bodované umístění týmu. Jinak bojoval na chvostu startovního pole a jediným alespoň nějakým konkurentem mu byl stájový kolega George Russell. Už v Singapuru Kubica potvrdil, že se závoděním po sezoně definitivně skončí. Nebyl to sice filmový happy end, přesto se Polák svého vysněného comebacku dočkal. A ve formuli 1 zůstal, aktuálně působí jako rezervní pilot Alfy Romeo a počítá se s jeho naskočením do některého z pátečních tréninků.
