Dlouhodobý swift po 13 letech: Slouží stále stejným majitelům
Šestnáct měsíců od podzimu 2005 jezdilo ve Světě motorů zářivě červené Suzuki Swift. Nastřádalo 50.000 kilometrů a pak se přesunulo na jih Čech. Seniorům v Jindřichově Hradci od té doby slouží dodnes. Má najeto 147.026 kilometrů.
S červeným swiftem původně za 324.900 Kč jste se mohli seznámit ve Světě motorů 45/2005. V článku „Pod náročnou zátěží“ se dočteme, že místo slibovaných 69 kW dává syrový motor výkon 74 kW.
Více dojmů přinesl druhý díl v lednu 2006. „Vedle malého zavazadelníku v nás rozporuplné pocity zanechala rozměrná zrcátka. Ve městě plní účel na výbornou, při svižné jízdě ale vnáší do interiéru hluk,“ psali jsme v článku „Swištíme“, který mapoval třeba cestu do rodného Maďarska.
První servis po 15.000 kilometrech za 2457 Kč jsme probrali v textu „Vzhůru do léta“ v čísle 20/2006. „Jezdit se suzuki chce v redakci každý. Spotřebu už jsme srazili z 6,6 na 6,4 litru,“ chlubili jsme se.
Začátkem léta, kdy jako nový zlevnil z 324.900 na 309.900 Kč, se dostal swift do poločasu. Prošel dalším servisem za 5417 Kč. „Docela s ním závodíte!“ komentoval technik stav dosluhujících brzdových destiček.
Na závěr testu prošel swift, který jako nový zlevnil v naší verzi na 299.900 Kč, pořádnou retuší. Proč? O trubku na silnici prasklý nárazník se musel vyměnit, vyšlo to na 10.300 Kč. Se swiftem jsme se definitivně rozloučili ve Světě motorů 12/2007 – to už měl plánovaných 50.000 kilometrů, během nichž jsme protankovali 99.066 Kč, zdárně za sebou a přesunul se za svými novými majiteli…
Konečně červené auto!
… Josef a Dáňa, za nimiž se swift přestěhoval do Jindřichova Hradce, vystřídali za život mnoho aut. „Začínali jsme na modrém popularu. Neměl diferenciál, často jezdil na jednu poloosu. Následovali další škodovky: octavia, embéčko. Až jsme si v roce 1981 pořídili první nový vůz: oranžovou stodvacítku. Pak přišel jako druhé auto do rodiny třeba maluch, trabant nebo fiesta,“ vzpomíná Josef, povoláním učitel na zemědělské škole se specializací na stroje a výuku autoškoly.
Jeho žena Dáňa se zase ukazovala jako řidička v takzvaných boaskách. „Tyhle závody se jmenovaly branně- -orientační automobilové soutěže. Jezdili jsme okresy, kraje i mistrovství republiky. Jo, mít tehdy ďáblíka swiftíka, byla bych ještě rychlejší!“ směje se Dáňa. Té se díky suzuki ze Světa motorů splnil letitý sen. „Konečně červené auto!“
Manželé ho před třinácti lety koupili za 180.000 Kč a jediné, o co si ho vylepšili, bylo tažné zařízení. „Bez vozíku jsem celý život nedal ani ránu,“ směje se Josef, který jako učitel autoškoly zvládal couvání s vozíkem bravurně. Za autem, za traktorem.
Nakonec se ale role tahouna suzuki vymstila. „Švagrovi jeho auto kleklo a já ho táhl na laně několik kilometrů do kopce. U swiftu to odnesla spojka. Shořela kompletně. Museli ji vyměnit i se setrvačníkem. Stálo nás to 21.000 korun,“ prozrazuje Josef.
Nutno přiznat, že jsme spojku načali už my při dlouhodobém testu. Vysokootáčkový motor suzuki je skvělý, ale spojka tím trpí – a tahání jiného vozu ji dorazilo vcelku očekávaně.
Kde je Dita? V kufru!
Dalších šrámů za třináct let už moc nebylo. „Jednou jsme vyměnili čelní sklo a opravoval se pravý zadní blatník. Jinak jen malé oděrky,“ říká Josef. Opravdu jen malé, jak dokazují fotografie z prosince 2019 v Jindřichově Hradci: auto vypadá bezvadně zvenčí i uvnitř. Je to i tím, že Josef s Dáňou vůz pravidelně garážují.
Dodnes slouží nejen manželskému páru, ale také dalším lidem v Obci baráčníků Kunifer. Právě v době, kdy koupil swift, se stal Josef rychtářem baráčnické obce, tedy jejím šéfem. Dáňa vystupuje jako švandymistrová baráčníků od minulého století, nyní ještě zastává funkci syndičky a dopisovatelky. „Často jezdíme po jihu Čech v pěti, což znamená také tři kufry s kroji. Zavazadelník suzuki je maličký, ale nějak se s tím vždy popereme. Autíčko dodnes milujeme a i dalším baráčníkům se líbí – patří zkrátka k nám. Téměř každý nás i díky němu v Jindřichově Hradci pozná,“ směje se Dáňa.
Nakonec se našel tvor, který si swift ze Světa motorů zamiloval úplně nejvíc – včetně malého zavazadelníku. „Naše fenka Dita. Zprvu se aut bála, zvracela v nich, ale suzuki si oblíbila. Kolikrát se nám ztratila, hledali jsme ji všude možně… a ona spala v kufru,“ smějí se společně manželé.
Ti v jednom trumfli i redakci Světa motorů. Zatímco my jsme zvládli padesát tisíc kilometrů s průměrnou spotřebou 6,6 litru, Josef s Dáňou dalších skoro sto tisíc jen za 6,0 litru. Tedy ještě o deci méně, než udává výrobce.
Majitelé hodnotí
Plusy
- Skvělé parkování
- Milá spotřeba
Minusy
- Spojce jsme věřili víc
- Malý kufr
O baráčnících
„Počestné právo, vážený rychtáři, vážení sousedé, milé tetičky…“ Tak se oslovují „baráčníci“ – tradiční spolek Čechů udržujících navzdory novodobému způsobu života zvyky a obyčeje z minulosti. Vše se řídí podle stanov. Ať jde o písně, tance, kroje, vynášení smrtky, masopust a podobně. Oblékají lidový kroj té oblasti, v níž působí, v Jindřichově Hradci je to kroj blatský, mají i svůj vlastní pracovní oděv zvaný svéráz – ten si oblékli na focení pro Svět motorů Josef s Dáňou. Pro svou činnost používají historické názvy, které platily v českých obcích před rokem 1850. V čele stojí rychtář, ke konšelstvu patří syndik, berní, slídil účtů, dráb, ponocný, šafář, švandymistr a další. Členové se oslovují sousede a tetičko a tykají si. Kořeny najdeme v sedmdesátých letech 19. století, název vznikl podle hostince U Šleitrů v Kolíně, kterému se lidově říkalo Baráček a v němž byla 7. listopadu 1873 založena Svobodná obec Baráčníků. Pak se baráčnické hnutí rozšířilo do celých Čech.
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat