Dakar 2018: Macík bez předního skla
Hodně účastníků končilo etapu za tmy a Macík dokonce dojížděl bez předního skla své liazky.
Sobota bude posledním závodním dnem 40. ročníku Rallye Dakar. Posádky se rozloučí s Argentinou krátkou, 284 kilometrů dlouhou etapou se 119 měřenými kilometry kolem Córdoby. Přestože půjde o poslední den, nebude to procházka růžovým sadem. Týmy budou muset opět prokázat enormní schopnost soustředění, pokud chtějí vyjet na slavnostní cílové pódium a tím zdárně dokončit dakarské dobrodružství. „Očekávám náročnou trať. Na 120 kilometrech se dá pořád rozbít huba, může se stát spoustu věcí,“ míní matador Josef Macháček.
Brabec vzpomínal na lívance
Závodníci týmu Big Shock Racing, Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu, i Jan Brabec na motorce, do vyráželi do páteční etapy letošní Rallye Dakar s chladnou hlavou a předsevzetím, že v předposlední etapě nebudou zbytečně riskovat. Často se stává, že jezdci slavného závodu končívají právě v tomto kritickém bodě, kdy je cíl na dohled. Nakonec se 13. etapa stala jednou z nejdobrodružnějších v celém závodě. Na více než 900 kilometrů s dlouhým nočním dojezdem bez předního skla, bude posádka Martina Macíka ještě dlouho vzpomínat. I za těchto okolností se však podařilo zajet skvěle. Týmový kamion Franta byl v etapě sedmý nejrychlejší a v celkovém pořadí poskočil na šestou pozici. Jan Brabec tentokrát dojel na 31. místě a celkově je 39.
První část etapy tvořilo pískoviště se zrádným feš-fešem. Macík svého Frantu od začátku šetřil. Přeci jen, v předchozí etapě si jejich speciál hodně vytrpěl. Martinovým hlavním cílem bylo dovézt svůj kamion i jeho osazenstvo v pořádku do cíle. V pohotovosti byly i kanystry s vodou pro případ, že by stroj zase začal vařit. „Hned v první části jsme v tom děsném vedru museli měnit pneumatiku, ale zvládli jsme to v pohodě, asi za dvanáct minut. A také nám zbloudilá větev nakřápla přední sklo,“ popisuje navigátor František Tomášek. Náročný byl i přejezd mezi oběma částmi etapy, měřící 270 kilometrů, který bylo třeba zdolat maximální rychlostí 90 km/h. Pro nevyspalou posádku to představovalo nekonečný čas. Spolujezdci pospávali, a pilot Macík si pouštěl písničky hodně nahlas. Opravdové drama mělo teprve přijít.
„Asi na třetím kilometru druhé části etapy jsme zjistili, že když jedeme 140 kilometrovou rychlostí, začíná nám praskat nakřáplé přední sklo a provaluje se na nás. Kluci se ho chvíli snažili držet nohama. Ale pak nezbývalo než zastavit. Okno jsme vykopali, schovali obvodovou gumu, která se ještě bude hodit, nasadili lyžařské brýle a pokračovali v krasojízdě. Celou etapu jsme letěli bez předního okna jen v brejlích, já navíc ve dvojitých, protože mám ještě dioptrické. Posledních 150 kilometrů také ve tmě a prachu od kamionů před námi, které nás nechtěly pustit před sebe. Začala nám být zima, chroustali jsme různé breberky, které nám nalítaly do pusy. Takže opět hardcore. Ale zajezdili jsme si pěkně a výsledek v cíli nakonec nebyl vůbec špatný,“ dokončuje Martin Macík.
O napětí se postaral i Jan Brabec, který si v úvodu vedl výborně a hodně získal, WP1 (časová průjezdní kontrola) projel jako dvaadvacátý a dobré postavení držel až na WP5, kde zcela zmizel z výsledkového systému. Všichni se jen dohadovali, co se mohlo na trati stát. Až do té chvíle, než se rozjařený „Brabčák“ objevil v pořádku v cíli. „Dneska super, první část mi šla. Byl to takový motokrosový písek, připomněl jsem si tréninky v Kalifornii. Ve skalách už jsem jel opatrně. Pisty, kamení, tam šlo hrozně snadné udělat chybu a rozbít se. Nejtěžší bylo udržet mysl v pochodu. Jel jsem na motorce třináct hodin a hlava už mi to moc nepobírala. Mluvil zase sám k sobě, abych udržel koncentraci. Na 150. kilometru jsem potkal prase a vzpomněl si na scénku s lívanci z filmu z Kurvahošigutntag,“ líčí nové zážitky Jan Brabec, který si jako letošní dakarský nováček vede velice dobře, momentálně je nejlepším českým motorkářem a černým koněm letošního Dakaru.
Kolomý zopakoval bronz
Předposlední etapa byla pohřebištěm pro techniku mnoha favoritů. Pilot Tatra Buggyra Racing Martin Kolomý se s tím dokázal popasovat a dojel na třetí pozici. Oba piloti týmu se v průběžném hodnocení probojovali do první desítky v hodnocení kamionů.
Zrádnou třináctou etapu dokázal Kolomajz proletět na třetím místě a posunul se v průběžném pořadí už na sedmou příčku. „Byla to náročná etapa, v první půli strašná rozbíječka. Museli jsme to „prodat“, protože jsem viděl, že navigátor muchlá roadbook, že ho nemůže chvílema ani najít, tak jsem říkal, že to nemá cenu. Naše ztráta byla dost velká na to, abychom tam rozbili auto, tak jsem zvolnil. Druhá půle už se mi zase líbila, byla ve stylu WRC,“ uvedl Kolomý.
K dalšímu průběhu etapy dodal: „Akorát ten závěr udělali tak úzkej, že jsem měl strach aby nebyl defekt gumy, protože jsme začali dotahovat všechny osobáky. Hrozně se prášilo, dokonce jsme vyletěli i mimo trať. Přišla levá, zaprášilo se, tak sem jim tam udělal trochu průsek, ale autu nic není. Trochu jsme si zaskákali, vrátili se na trať. Když jsem viděl, jaká je tam úmrtnost techniky po trati, tak výsledky na konci budou určitě zajímavý,“ hodnotil předposlední etapu Kolomý.
Pro navigátora Rostislava Pilného to byla jedna z nejhorších speciálek v životě. „Nepamatuju si, že bych jel náročnější úsek, než byl ten první. Opravdu to bylo rozbitý, rozskákaný. Byl tam písek, fešfeš, prostě náročných 120 kilometrů,“ komentoval úvodní část etapy Rostislav Pilný. „Druhou půlku se pak jen prášilo, jeli jsme za autem asi třicet-čtyřicet kilometrů, nechtělo nás pustit. Tak jsme se potřebovali na něj co nejvíc nalepit abychom je pak předjeli, přehlédli jsme zatáčku, která nebyla vidět, a vyletěli ven. Naštěstí tam nic nebylo, vrátili jsme se zpátky na cestu a pokračovali dál,“ dodal ke druhé části Plný.
Dakarský nováček Martin Šoltys se v průběžném pořadí vyhoupl už na deváté místo! „Je to skvělý. Mým cílem bylo především ve zdraví dojet až do Córdoby. A to, že mám šanci dojet v první desítce? To by byl takový malý zázrak,“ řekl Šoltys.
Prokop si polepšil
Ani předposlední den Dakaru neslevil pořadatel z extrémní náročnosti, a tak etapa míchala celkovým pořadím ve všech kategoriích. Rozbitý povrch a zničující vedro ještě jednou pořádně prověřilo soutěžní techniku i posádky včetně českého dua týmu MP Ssports a jejich Fordu Raptor F-150.
Martin Prokop s Janem Tománkem vsadili na jistotu a snahu udržet osmé místo před dotírajícím Holanďanem Van Merksteinem. To se jim nejen podařilo, ale po odstoupení do té doby čtvrtého Ten Brinkeho ze závodu, se dokonce v závěru dne posunuli na sedmé místo celkové klasifikace!
Prokop v cíli náročné etapy sděloval své dojmy: „Už ráno nám to dalo pořádně zabrat, protože hned první část, která měla asi 120 kilometrů, byla šílená rozbíječka. Organizátora asi napadlo ještě před koncem všechny pořádně potrápit. My tam uvízli ve fesh-feshi, když jsme dojeli zapadlé auto před námi a pozdě najeli do jiné stopy. Stálo nás to hodně času, když jsme to s Jendou asi na pětkrát museli vykopávat a celkově nám to v kombinaci s brutálním vedrem sebralo většinu posledních sil. V cíli tohoto úseku mne museli doslova křísit, abych se chytil a mohl etapu dokončit. Druhá část už potom byla hodně rychlá a jelo se i po erzetách Rallye Argentina, které znám.“
Kolem Máchova jezera
V předposlední etapě se dařilo jezdcům z týmu Barth Racing. Josef Macháček zajel sedmý nejrychlejší čas, což je jeho nejlepším výsledkem v letošním ročníku. V celkovém pořadí je dvanáctý. Jako týmový kolega Zdeněk Tůma skončil na 13. místě a v průběžném pořadí je patnáctý.
Motocyklista David Pabiška se dostal po skoro tisíci kilometrech do cíle na 41. příčce. „Začátek byl hrozný. Dalo se to srovnat s tím, jako kdybyste jeli 100 kilometrů kolem Máchova jezera v tom písku. Cesta byla široká dva nebo čtyři metry,“ připodobnil trasu David Pabiška, v současné době 42. motocyklista průběžného pořadí.
To Josef Macháček si jízdu ve 13. etapě naopak pochvaloval. „Etapa byla dlouhá, ale pořadatel připravil trať pro čtyřkolkáře. Asi si nás chtěl udobřit. Jezdilo se v měkčím písku, což bylo nádherné. Jelo se rychle, odsýpalo to. Mohli jsme tam dělat smyky, drifty,“ popisoval s nadšením pětinásobný vítěz Dakarské rallye. Stinnou stránkou ale bylo, že včera seděl skoro čtrnáct hodin na svém stroji. „Divím se, jak se mé tělo dává přes noc dohromady a vše ještě zvládá. Dokonce vstávám před budíkem, nemám se čtyřmi nebo pěti hodinami spánku žádný problém,“ dodal šedesátiletý jezdec.
Zdeněk Tůma dojel do argentinského města Córdoba až v pozdních hodinách. „Když jsem projel feš-fešem, musel jsem čistit filtr sání vzduchu, a to asi dvakrát. V cíli jsem měl pak velký hlad,“ popisoval Tůma, který v dnešní poslední etapě nebude tolik riskovat. „Pojedu v pohodě. Ve výsledcích jsou velké rozdíly, nemá smysl to nějak hnát dopředu.“
Naštěstí se nic nepřihodilo
První měřenou část předposlední etapy překonali Tomáš Ouředníček a David Křípal v 17. nejrychlejším čase. Ve druhé části se jim podařilo udržet podobné tempo a závodní den zakončit na výborném 19. příčce. V celkovém hodnocení obsadili před poslední etapou 30. pozici.
„Tentokrát se nám naštěstí nic zásadního nepřihodilo. První půlka byla dost obtížná, hodně týmů zapadlo ve fesh feshi a lehce se tam dalo zničit auto. Jednou jsme to schytali od Peugeota šejka Khalida Al-Qassimi. Druhá polovina trati měla WRC charakter a já byl šťastný, protože auto fungovalo skvěle. Trať byla kluzká, ale krásná, se spoustou diváků. Ke konci jsme ztratili několik minut kvůli tmě, ale David opět bezchybně navigoval, a tím mi jízdu dost ulehčil.
Dá se říct, že se nám podařilo jet ve vysokém tempu a neudělat žádnou zásadní chybu, zatímco ostatní posádky se potýkaly s problémy. Jsme velmi šťastní, že jsme v Córdobě, ovšem naši mechanici budou mít opět dlouhou noc. Přestože je poslední etapa relativně krátká, auto musí detailně prohlédnout,“ zhodnotil předposlední etapu Tomáš Ouředníček.
Peterhansel trefil strom
Posádka Carlos Sainz a Lucas Cruz za volantem vozu Peugeot 3008DKR Maxi bezpečně udržela své vedení v soutěži v průběhu předposlední etapy, sestávající ze dvou měřených úseků s velmi rozdílnými profily.
Španělé ráno vyjížděli se zhruba hodinovým náskokem před konkurencí, měli soutěž plně pod kontrolou a zvládli řadu nástrah předposlední etapy. I přes malou chybu v úvodní části ztratili pouze pár minut ve prospěch svých pronásledovatelů. Ve chvíli, kdy v sobotu zbývá odjet jen měřených 119 kilometrů, jsou stále pevně ve vedení s náskokem 46:18 minuty.
„První část etapy byla skutečně náročná. Nevím, co se přihodilo soutěžícím, kteří zůstali za mnou, ale jsem si jistý, že měli mnoho problémů. Druhá část se více podobala etapě WRC a byla méně složitá, ačkoli tam byly úseky, které byly pro náš vůz velmi úzké,“ řekl v cíli Sainz.
Pro Stéphane Peterhansela se stala 13. etapa noční můrou. Na 78. kilometru prvního úseku dne se levé přední kolo vozu střetlo se stromem ukrytým za výmolem a přitom došlo k poškození řídící tyče a posilovače. Obhájce se pustil se spolujezdcem do opravy a brzo jim pomohli týmový kolega Cyril Despres s navigátorem.
Cílem prvního měřeného úseku projeli se ztrátou 57 minut a potom jim v servisu týmu Peugeot Total vyměnili celé řízení. Nehoda naneštěstí znamenala, že se Peterhansel propadl v celkovém pořadí z druhého místa na čtvrté, osm minut pod stupni vítězů.
„Pustili jsme se z kopce a nedokázali jsme se vyhnout kontaktu se stromem, který poškodil levou přední část našeho auta. Začali jsme to opravovat a Cyril s Davidem zastavili, aby nám pomohli. Po ztrátě více než hodiny jsme konečně mohli s opraveným vozem odjet. To bohužel zmařilo šanci na dosažení umístění na první a druhém místě, v nějž jsme doufali. Jsme velmi zklamaní za celý tým,“ uvedl jezdec, který si rovněž vyvrtnul palec.
