TEST BMW 750Li - nejlepší nakonec
V zásadě bych mohl říct, že na BMW řady sedm není nic moc zajímavého. Tohle auto se představilo v roce 2002, nadělalo pořádný rozruch, svým designem zvedlo ze židle tisíce příznivců bavorské automobilky, kteří se posléze naštvali natolik, že sepsali proti hlavnímu designérovi BMW a strůjci velké bavorské designové revoluce petici a požadovali jeho okamžitě odstoupení a návrat ke klasickým tvarům.
To je ale už ohraná písnička. Samotné BMW řady sedm se muselo z laviny kritiky vyhrabat, zvednout hlavu, začít normálně fungovat a bojovat s konkurencí. Zpočátku mu to příliš nešlo. Zákazníci nemohli strávit extrémně odvážné tvary, tolik vzdálené původní koncepci a raději zvolili staré dobré, na žádnou stranu nevybočující Audi A8 nebo elegantní Mercedes-Benz třídy S.
BMW řady sedm se najednou stalo moderní, řekl bych téměř nekonfliktní a širokými zástupy businessmanů akceptovatelnou limuzínou. Sedmička není nové auto, třída S od Mercedesu má v tuto chvíli náskok, ale v drtivě většině hodnocených oblastí zůstává BMW řady sedm na úrovni nebo dokonce nad úrovní nových konkurentů. Na Auto.cz jsme BMW řady sedm testovali několikrát (BMW 730d, BMW 740d, BMW 760 Li), tak se možná ptáte, proč zase.
Nebudu vám tvrdit, že nejsem rád, když mi předají klíče od jednoho z nejluxusnějších vozů, který u nás můžete koupit, ale důvod testování nebyla snaha o potěšení jednoho redaktora. Chtěli jsme otestovat nejlepší z nejlepšího, téměř absolutní vrchol modelové řady a jelikož 760Li jsme tu už měli, zbývalo povolat na test BMW 750 Li. Tak ho tady máme.
Rebel se usadil
Myslím, že facelift sedmičce prospěl. Jak přední, tak především zadní část vypadá méně vytřeštěně a hlavně sportovněji. Zadní část na mě působí dojmem agresivního sportovce, který umí na sportovišti zabrat, v závodech dosahuje vrcholových výkonů, ale večer se hodí do gala a skvěle reprezentuje svou zem i mimo atletický ovál. Takový mám z řady sedm pocit a myslím, že takového pocitu chtěli mnichovští dosáhnout.
Sedmička mně neimponuje pouze skvělými jízdními výkony, o kterých dnes nikdo nepochybuje a před nimiž se i většina konkurentů sklání hluboce k zemi, na řadě sedm obdivuji spoustu drobných detailů, jichž si většina lidí možná ani nevšimne. Jakmile se však s vozem sžijete, jakmile mezi vámi vznikne pouto, budou vám připadat nesmírně důležité a zároveň vám budou důkazem toho, že dostáváte maximální možnou péči.
Světlo má optimální intenzitu, není příliš silné ani slabé, má skoro hypnotickou barvu, takže nedráždí oči a vyvolává ve vás takový zvláštní uklidňující pocit. Když se zahledím do jeskyňky nad klikou dveří prozářenou oranžovým světýlkem, mám chuť lehce zesílit rádio, otevřít knihu a začít číst. Nutno podotknout, že sedáky jsou takové relaxační činnosti dokonale přizpůsobeny.
Ještě nedávno jsem se nedokázal rozhodnout, zda lepšími sedáky vládne nová třída S nebo BMW řady sedm, teď jsem na 80 procent přesvědčen, že lepší kompromis komfortu a podpory všech klíčových partií (stehna, záda) nabízí sedmička. V nové třídě S miluji masážní funkce, načechranost a z toho plynoucí vysokou míru komfortu, ale na sedmičku esko, myslím, nemá. Proti sedmičce má esko ovšem jednu zásadní výhodu.
Chybička se vloudila. Výjimečně
Tlačítka elektrického ovládání sedáku se nacházejí na dveřích, takže se k nim rychle dostane. BMW umístilo tlačítka na bok středového tunelu a přestože je uspořádalo do obrazce sedáku a snažilo se je odlišit tvarově, moc to nepomohlo. Budiž, na tvar tlačítek si časem zvyknete a i ideální polohu si stejně uložíte do paměti, ale spustit odvětrávání nebo vyhřívání sedadla vyžaduje hluboký náklon těla a následně odklon zraku od vozovky.
Na druhou stranu chápu, že řada sedm vedla zástup nových bavoráků na tento svět, a tak si trochu shovívavosti zaslouží. I když ovšem přivřu obě oči, stále musím konstatovat zbytečnou komplikovanost a nepřehlednost.
Vidět a být viděn
BMW řady sedm tentokrát dorazilo v prodloužené verzi a s maximální možnou výbavou, takže jsem uvnitř narazil na několik systémů, které bych nerad opomenul, a které zaslouží i vaši pozornost. Začnu nočním viděním. Příplatkový systém zařadilo BMW do nabídky nedlouho poté, co se stejným systémem chlubil Mercedes v nové třídě S. Systém využívá technologii far infra-red (FIR) s dosahem až 300 metrů.
Infračervená kamera zabudovaná v levé straně nárazníku snímá teplotu okolních objektů a promítá obraz na centrální obrazovku systému iDrive. Čím vyšší má objekt teplotu, tím jasněji září na displeji. FIR dokáže rozpoznat osoby na vzdálenost až 165 metrů, takže máte dostatek času s informací o přítomnost osob u vozovky nebo na přímo na vozovce naložit.
Praxe ukázala, že systém skutečně dokáže rozpoznat osoby i zvířata podstatně dříve než lidské oko, jemuž v noci pomáhají pouze xenonové světlomety. Díky systému nočního vidění jsem se úspěšně vyhnul stádu srnek, ušetřil život zajíce a lak BMW. Jediný problém nočního vidění, jinak praktického pomocníka, spočívá v promítání obrazu na displej uprostřed palubní desky.
Vrcholem luxusu jsou elektricky ovládané sluneční roletky nejen na zadním, ale i zadních bočních oknech. Atmosféru luxusního vozu dotváří skvělý a znovu opakuji skvělý prostorový zvuk, jenž dělá z poslechu hudby a sledování filmů či televize opravdový zážitek. Když si vzadu si nastavíte příjemnou teplotu, nastavíte sedačku a spustíte filmeček, ani se vám nebude chtít z auta ven.
Slast pro vaše smysly
Stačí vyslovit jednu zkratku, jedno slovo, jedno číslo a jedno písmeno a znalec bude mít hned jasno – BMW, V8, benzín. Motory BMW patří mezi světovou extratřídu, o tom se myslím nikdo nebude přít, ale zážehové motory BMW si troufám označit za absolutní špičku v poměru výkonu, kultivovanosti, zábavy a spotřeby. Každá další jízda v kterémkoliv BMW mě v tom utvrzuje.
Zážehový osmiválec v BMW 750i (či 750 Li), ale i ve všech dalších vozech, do nichž se montuje (před několika dny jsem například dotestoval BMW 550i), má zdvihový objem 4,8 litru, maximální výkon 270 kW při 6300 otáčkách za minutu a kroutící moment 490 Nm při 3400 otáčkách. To, jak jistě uznáte, jsou důstojné hodnoty, a to i na vlajkovou loď s pohotovostní hmotnosti přesahující dvě tuny.
Točivý moment a výkon bohatě stačí na to, aby robustní sedmička dynamicky nejen působila, ale také se tak chovala. Starty z místa jsou dravé, pružné zrychlení hbité a předjíždění hladké. Stačí lehce přišlápnout plynový pedál, automat podřadí a sedmička spořádá na posezení několik ploužících se vozů, stihne se bezpečně zařadit a ještě se bude tvářit, že by toho zvládla víc.
Ať už pojede sami, ve dvou nebo ve čtyřech, bude se tvářit stále stejně suverénně a i když 200 kilogramů na zadních sedadlech poznáte, nedá na sobě zvýšenou námahu znát. Sedmička, to je aristokrat se sportovním duchem, soutěživý šlechtic. Osmiválec pracuje naplno v celém rozmezí otáček, táhnout začíná okolo 1600 otáček, ale nejvíce si jízdu samozřejmě užijete v rozmezí 3000 – 6000 otáček.
Ten výkon, ten zvuk, ty reakce. Kdybych si měl vybrat, který motor mně má spadnout vinou neopatrné manipulace v továrně BMW na hlavu, zvolil bych právě zážehový osmiválec nebo dvanáctiválec. To by byla čest. Asi nemá smysl líčit, jak kultivovaně se jednotka projevuje v nízkých otáčkách a jaký koncert rozpoutá v otáčkách vysokých. Tam, kde nechcete nic slyšet, nic neslyšíte. Tam, kde čekáte běsnění, slyšíte rajskou hudbu.
A teď, aby si bavorští moc nemysleli, zase trochu kritiky. Automatická převodovka. V luxusní limuzíně s takovým motorem nezbytný prvek výbavy. Ta v BMW 750(L)i má šest stupňů, spoustu silných stránek, ale i slabé chvilky. Ukázalo se to už v starších testech a potvrdil to jednak test BMW 750Li, ale i test BMW 550i, který zveřejníme později. Převodové stupně mění automat hladce, bez cukání a docela rychle.
V tom není problém. Převodovka výborně řadí nahoru, ale při podřazování jí to tu tam ujede. Jakmile má podřadit, občas hledá správný stupeň a při jízdě z kopce například i třikrát změní stupeň, než najde ten správný. Většinou se o tom ani nedozvíte, protože změna převodů probíhá opravdu neznatelně, jako indikátor nejistoty převodovky však dobře slouží otáčkoměr.
Jako nepříliš intuitivní se ukázal systém sekvenčního řazení tlačítky na a pod volantem, snad se na něj dá zvyknout, ale jistě existují komfortnější řešení. Zvláště při sportovnější jízdě na silnici plné zatáček tlačítka spíše obtěžují než pomáhají.
Na vzduchovém polštáři
Představte si vozovku bez jediného výtluku, záplaty a hrbolku. Představte si silnici, která se nevlní, představte si silnici hladkou jako zrcadlo. A teď si představte, že takové silnice protínají celou Českou republiku. Že je to nesmysl? Pokud se pohybujete v BMW řady sedm, ne tak docela. Sedmička tlumí běžné české nerovnosti takovým způsobem, že o nich nemáte ani tušení.
Ať už přeskáčete sérii drobných výtluků, nebo projedete silniční Macochou, ať zdoláváte kostkovou dlažbu nebo přejíždíte kolejnice, budete mít dojem, že se pohybujete na vzduchovém polštáři. Tak dobře řada sedm (nejen konkrétně 750 Li) tlumí nerovnosti. Přitom v zatáčkách i ve vysokých rychlostech na dálnici nemůže být limuzína stabilnější, stopu drží stejně zarputile jako její mnohem lehčí bratříčci.
Pokud někdo umí naladit luxusní auto tak, aby se v něm jezdilo dobře spolujezdcům, ale na své si přišel i řidič, je to právě BMW. Bavorská automobilka s testovanou sedmičkou opět dokázala, že vyrábí jedny z nejlepších aut na světě.
Související odkazy:
Plusy
- špičkové zpracování interiéru
- komfortní sedadla
- příjemný volant
- obrovský vnitřní prostor
- špičkový benzínový osmiválec
- příznivá spotřeba
- výborné tlumení nerovností
- skvělé jízdní vlastnosti
Minusy
- nevhodně umístěná tlačítka ovládání předních sedáků
- komplikovaný osmi-směrný iDrive