Audi zaměstnává tým lidí, jejichž úkolem je očichávat věci
Pokud si chce automobilka udržet své prémiové postavení, nesmí nic podcenit. A to platí i pro vůni interiéru
Čich je totiž velice silný smysl, který úzce souvisí s pamětí a chutí. Pro automobilky by tedy mělo být nesmírně důležité zajistit posádce správnou kombinaci vůní, neboť i malý nelibý odér by mohl napáchat velké škody. Německá značka Audi však nic nepodceňuje a pro jistotu zaměstnává tým vědců v bílých pláštích, kteří celé dny očichávají různé komponenty interiéru.
Takzvaný „Nose Team“ vznikly již v roce 1985 a od té doby má jediný, přesto zásadní úkol: zajistit, že interiér nových vozů Audi nebude vydávat nepříjemné zápachy. Na první pohled to může znít jednoduše, je potřeba si ovšem uvědomit, co všechno se v interiérech aut používá a jakým extrémním podmínkám může být interiér například během parného letního dne vystaven.
Vědci přitom dobře vědí, že zbavit vůz veškerých zápachů je téměř nemožné. Namísto jejich zakrývání se ovšem snaží vybírat do výrobního procesu takové typy materiálů a chemických látek, jejichž zápach je co nejpřirozenější a ideálně zcela neutrální.
V praxi to znamená, že technici musí očichat celou řadu komponent a chemikálií za různých teplot a okolností. A pokud jim něco (doslova) nevoní, pak to jednoduše pošlou zpátky návrhářům, kteří musí přijít s jiným řešením.
Chemik Heiko Lüßmann-Geiger, který vede pětičlenný „Nose Team“ od začátku tisíciletí, přirovnává úroveň komfortu v interiéru automobilu k pyramidě. A zápach by měl patřit k jedněm ze základů této pyramidy, neboť pokud zákazníkům vůz nevoní, pak si v něm jednoduše nemohou připadat pohodlně.
„Na vrcholu této hierarchické pyramidy je celkové blaho zákazníka, hned v základu je ale pach. Pokud je zákazník hned od začátku obtěžován zápachem, pak nebude schopen správně docenit ostatní komfortní prvky vozu. Je až příliš podrážděný stresem, který způsobuje zápach,“ dodává Heiko Lüßmann-Geiger.
Pachy materiálů jsou rozděleny do šesti kategorií, od „bez zápachu“, až po „nesnesitelný“. Klíčové materiály, jako je například kov nebo sklo, obvykle spadají do první kategorie – tedy bez zápachu. Zbytek komponent se pak musí vejít do čtvrté kategorie „dráždivý“, jinak nemají šanci projít dál.
Práce čichacího týmu ovšem nekončí při vývoji vozidel. Čas od času si totiž technici stáhnou do své laboratoře některý z již vyrobených vozů, který podrobí kompletnímu přezkoumání. Audi chce mít zkrátka jistotu, že vůz nezačne produkovat pachy ve chvíle, kdy opustí brány továrny. Na zápachu produkčních vozů se přitom může poznat kdejaká drobnost: od změny výrobního postupu, až po změny materiálu dodaného externím dodavatelem. A na každou změnu musí „Nose Team“ zareagovat.
Audi přitom není jedinou automobilkou, která věnuje vůním či pachům nových automobilů takovou pozornost. V současnosti se totiž jedná o jednu ze zásadních vlastností nových vozů, které bývá věnována poměrně velká pozornost. Své by o tom mohly vyprávět například čínské značky, které právě kvůli různým chemickým zápachům schytaly na prvních evropských prezentacích ostrou kritiku.
