10 zbytečných pomocníků: Zařízení, která by v autech vůbec nemusela být
Stalo se zvykem moderní doby, že automobilky často místo zásadních technických novinek na zákazníky útočí propracovanou elektronickou výbavou. I v běžných autech se díky objevují položky výbavy, které ještě před pár lety nikdo neznal.
Jejich přínos je většinou pozitivní, vždyť automatická klimatizace s přesným nastavením teploty je určitě lepší než konvenční topení s ventilátorem. A asi každý by raději měl auto s vyhříváním sedadel nebo čelního skla, než bez něj.
Ale existují i vychytávky, jejichž přínos je nulový, když ne rovnou pochybný. Pojďme se podívat na desítku těch, které nám přijdou opravdu zbytečné.
10. Elektrické otvírání pátých dveří
Snaha co nejvíc ulehčit používání auta někdy automatizuje už relativně automatické procesy. V mnoha dražších kombi a SUV proto místo plynových vzpěr k otevření zavazadelníku slouží elektromotory. Stačí stisknout tlačítko a… čekat několikanásobně delší dobu, než by otevření nebo zavření trvalo u konvenčního systému.
Tento pomocník má určitý smysl jen s dálkovým ovladačem. Zvláště pak, pokud lze zadní dveře dálkově i zavřít – jako v Lancii Voyager.
9. Omezovač rychlosti
Někdy byrokracie rozhodne a v autě se objeví funkce, kterou nepoužijete, jak je rok dlouhý. Za nastavitelný omezovač rychlosti uděluje Euro NCAP bod navíc, a to se v době, kdy každý chce mít za crash test pět hvězdiček, počítá.
V praxi ale stejný úkol zvládne i tempomat a v provozu spíš udržujeme stejné tempo jako ostatní řidiči, než abychom se drželi pod exaktně nastaveným rychlostním limitem. Nehledě k tomu, že pro méně zkušeného řidiče může být omezovač v nečekaných situacích zbytečnou komplikací.
8. Upozornění na nezapnuté pásy
Možná to znáte i z vašeho auta – nastartujete a chcete kousek popojet. Rychlost, kdy se spustí zvuková signalizace (další z parametrů při hodnocení aut v crash testech), se auto od auta liší. Někde je i 20 km/h, a to je už dostatečná rezerva.
Opravdová tortura pro uši nastává v těch autech, kde pípání neskončí se zastavením. Někdy nepomůže ani vystoupit, a tak nezbývá než se opravdu na pár sekund připoutat nebo utrpení ukončit vypnutím motoru. Proč? Když každý ví, že připoutat se před vyjetím do provozu je stejně především v jeho zájmu.
7. Samostmívací zpětné zrcátko
Zařízení, které se postará, abyste v noci neměli přehled o dění za autem? Přesně tak se projevuje samostmívací zpětné zrcátko. V kombinaci se zatmavenými zadními skly není vidět skoro nic, jinak se dají rozeznat alespoň světla blížícího se auta. Nejužitečnější funkcí tohoto zařízení je proto možnost deaktivace, která ale není samozřejmostí. A málokteré auto má jednoduchý spínač, častěji je nutné samostmívání vypnout po každém nastartování motoru.
6. Noční vidění
Jeden z nejluxusnějších bezpečnostních prvků se do osobních aut dostal z vojenských letadel. Tam ale na pomoci infračervené nebo termografické kamery může doslova záviset život pilota, v autě jde spíš o výpomoc. Obraz noční kamery se promítá mimo zorné pole řidiče, i když v posledních letech se zobrazovací displeje alespoň přesunuly na místo přístrojového štítu. Aktuálním trendem je funkce upozornění na živé objekty v dráze (chodci, zvěř). S tímto rozšířením dává noční vidění větší smysl, přesto ale zůstává neúměrně složitou a náležitě drahou technologií.
5. Start-stop
Z naší desítky už třetí pomocník, kterého v autě chce dobrovolně málokdo. Samočinné vypínání motoru na křižovatkách je výsledkem snahy o byrokracií vynucované snižování normované spotřeby. Přínos je diskutabilní – v městském provozu šetří start-stop v nejlepším případě pár decilitrů a mimo město neušetří nic.
Otravným se toto zařízení stává, když umíte rychle řadit a auto pomalu startovat, často kvůli ochraně před startem se zařazenou rychlostí totiž nenastartuje vůbec. A vy pak stojíte na zelenou, vracíte páku na neutrál a čekáte, až se motor skutečně probudí k životu.
4. Aktivní asistent jízdy v pruzích
Původně jen varování před potenciálně nebezpečnou situací se v nejnovějších autech vyvinulo do podoby aktivního asistenta, který zasahuje přímo do řízení. Pokud tedy auto neúmyslně (bez signálu směrovkou) začne opouštět jízdní pruh, elektronika zatáhne za volant, aby se vůz vrátil do vypočteného směru. Jak takový zásah působí ve skutečnosti? Jako jízda ve vyjetých kolejích.
3. Automatické parkování
Neumíte parkovat nebo se bojíte, že své auto někde odřete? Bylo by dobré trénovat v praxi, automobilky ale mají lepší řešení. Bohužel pro uživatele, realita za vizionářskými sny značně zaostává. Parkovací asistent s funkcí automatického parkování často potřebuje až o 30 % délky navíc, to je i u toho nejmenšího auta víc než metr.
Když se podaří nalézt vhodné místo, ještě není vyhráno. Parkovací manévr často probíhá příliš pomalu nebo naopak příliš rychle. Naděje, že elektronika zabrání poškrábání disků, může být také marná – senzory leckdy nepoznají obrubník nebo riskují a parkují zbytečně natěsno. A samozřejmě auto musí být vybaveno automatickou převodovkou, jinak elektronika točí volantem a práce se spojkou a brzdou je stále na řidiči.
2. Hlídání bdělosti
Neznáme nikoho, kdo by zažil zásah tohoto pomocníka. Složité vyhodnocování pohybů volantu a dalších faktorů jízdního stylu má odhadnout, kdy se řidič blíží mikrospánku. Následuje poplach, který by měl situaci zachránit. Rozumný řidič ale blížící se únavu pozná s předstihem a ví, co má dělat, i bez výpočetní techniky.
1. Hlasové ovládání
Představa, že si s autem budeme „povídat“ a ono bude plnit naše pokyny, je určitě lákavá. Zatím je ale hlasové ovládání oblastí, kde automobilky zbytečně plýtvají svým vývojovým potenciálem. Vyráběné systémy vyžadují přesné hlasové pokyny, sdělované zřetelně a většinou i pomalu. To rozhodně nepřipomíná běžnou konverzaci. Navíc přes veškerou snahu je nejčastější odpovědí „prosím opakujte“.
Téma k diskusi
Souhlasíte s naším výběrem zbytečných asistenčních systémů, nebo si naopak život bez některého z nich nedokážete představit? Budeme rádi, když dáte najevo svůj názor v diskuzi pod článkem.
