10 nejlepších závodníků, kteří nikdy nezískali titul F1
Životní nadání včetně rychlých průjezdů okruhem ještě nemusí stačit k zisku celkového titulu světového šampiona formule 1. Nejméně 10 skvělých pilotů umělo opakovaně předvádět excelentní výkony, přesto se na ně zapomíná.
Názory na nejlepšího pilota formule 1 se mění mezigeneračně, každá věková skupina věrných fanoušků má vlastního poloboha za volantem. Současníci budou orodovat za Lewise Hamiltona nebo Sebastiana Vettela, pár hlasů jistě získá Fernando Alonso a možná nejhlasitějšími ozvěnami se bude stále vracet jméno Michaela Schumachera. Starší nezapomínají na Alaina Prosta, Ayrtona Sennu, potažmo na Jackieho Stewarta, zasloužilí pamětníci v menšině by mohli namítat opomíjení šampionů 50. let Alberta Ascariho a Juana-Manuela Fangia.
Zvučná jména naplnila statistiky nejlepších závodníků přesné stopy, pánové z nejvyšších pozic stupňů vítězů si zajistili doživotní slávu lemovanou čestnými poklonami a srovnáváním mezi sebou. Téměř nikdo si nevzpomene na rivaly, kteří byli mnohdy podobně zdatní, ale nedosáhli na celkové vítězství. Historicky existovala řada vynikajících řidičů vyhrávajících opakovaně, ale v konečném součtu bodů je vždy předstihl konkurent, kterého si lidé budou pamatovat jako svého nejlepšího jezdce všech dob.
Debatní kroužky jsou plné mistrů světa, proto je čas vyzdvihnout opomíjená jména nadějných šampionů, kteří bohužel neměli to štěstí převzít pohár celkového přemožitele všech ostatních konkurentů, i když k tomu bylo mnohdy blízko.
1. Sir Stirling Moss
Velmi dobrým příkladem je Sir Stirling Moss. Nositel šlechtického řádu bývá právem označovaný za nejschopnějšího pilota F1, který se nikdy nestal světovým šampionem. Nedávno zesnulý Brit nashromáždil 16 vítězství v pouhých 66 závodech, což nikdo z nekorunovaných šampionů zatím nepřekonal. Moss kroužil ve formuli mezi léty 1951 až 1961, od roku 1955 se celkově umístil čtyřikrát za sebou na stříbrném místě, poté skončil třikrát v řadě bronzový. Nejblíže titulu byl v roce 1958, když prohrál s Mikem Hawthornem o jediný bod.
2. Ronnie Peterson
Miláček severských fanoušků přezdívaný Superswede zůstává nejúspěšnějším švédským jezdcem formule 1. V devíti sezónách vyhrál 10 ze svých 123 závodů, 14x obsadil pole position a dvakrát dojel na druhém místě. Ročník 1971/72 mu přinesl titul vicemistra světa, když nedojel Jackieho Stewarta, o rok později skončil třetí za Jackie Stewartem a Emersonem Fittipaldim. Davy mu tleskaly kvůli rallyeovému přístupu k okruhovým stopám, bohužel závody se mu staly osudnými a ve věku 34 let zemřel po hromadné srážce v italské Monze.
3. Jacky Ickx
Pětasedmdesátiletý Jacky Ickx dostal k polokulatému jubileu vlastní limitovanou edici modelu Porsche 911 prodávanou jen v Belgii. To svědčí o úctě k legendě z Bruselu, která jela 116 Grand Prix a 25x výkon stačil na pódium. Oblíbený Belgičan má doma osm vítězných pohárů ze závodů F1 a dvakrát se stal vicemistrem světa.
4. Carlos Reutemann
Argentinský Reutemann byl nezastavitelný, v 10 aktivních sezonách získal 12 vítězství a zajistil si třetí místo v šampionátu se třemi různými týmy (Brabham, Ferrari, Williams). Za dva roky osmdesátiletý stařík by měl být známý stabilními a kvalitními výkony v monopostu F1. Největší šance k celkovému vítězství přišla v roce 1981, když Carlos skončil jediný bod za Nelsonem Piquetem.
5. Gilles Villeneuve
Jméno rezonující především kvůli kritice použití pneumatik během kvalifikací a následné smrtelné nehodě. Smutné asociace úplně zastiňují 67 závodů F1, 13 stupňů vítězů a šest nejvyšších pozic Gillese, po kterém je pojmenován okruh Circuit Gilles Villeneuve u Montréalu. První Kanaďan, který vyhrál závod v mistrovství světa, zaujal jezdeckým umem Jamese Hunta nebo Enza Ferrariho.
6. Didier Pironi
Smrt Gillese Villeneuva nebyla jedinou tragédii pro Ferrari. Pironi netakticky zvítězil v Imole a v příštím závodě se kanadský pilot zabil. Didier přesvědčivě ovládl další podnik, ale před Grand Prix Německa si zlomil obě nohy. Chirurgové dělali maximum, operovaný invalida sliboval návrat, ovšem původních kvalit už nikdy nedosáhl. Zkusil štěstí na vodě, přičemž se u kormidla sportovního člunu zabil. Zůstalo po něm 72 odjetých závodů formule 1, 5x pole position, tři vítězství a 13 pódií.
7. Rubens Barrichello
Jméno znalejší i mladším stojí za rekordním obsazením 322 startů Velkých cen, přitom Rubens posbíral jen 14 nejrychlejších jízd kvalifikace a 68 stupňů vítězů. Barrichello ovládl pouze 11 závodů, proto se nikdy nestal korunovaným králem sezóny, obdiv si zaslouží jeho vytrvalost a pravidelné prohánění nejlepších soupeřů dané éry. Pět let kryl záda Michaelovi Schumacherovi, což byl neporazitelný kolega.
8. David Coulthard
Další rezonující jmenovka bez mistrovského titulu patří skotskému pilotovi v důchodu coby současnému komentátorovi dění v boxových uličkách. Televizní expert může těžit ze zkušeností nasbíraných v patnácti letech aktivního nasazení do 247 závodů, které byly 13x vítězné a 62x to stačilo na nejlepší trojku.
9. Gerhard Berger
Rakušan Gerhard Berger patří do nejvytrvalejší skupiny mužů, kteří dlouze a marně bojovali o titul. Energický šedesátník pokoušel osud 14 sezón, tedy 210 závodů proměněných v 10 vítězství a 12 pole position. Po návratu k Benettonu byl za Schumacherem druhým nejlépe placeným pilotem startovního pole.
10. Mark Webber
Poslední vybraný talent dosahoval nejvyšších úspěchů v roce 2010 za Red Bull, ale na titul formule 1 to opět nestačilo. O tři roky později Mark Webber odjel poslední Velkou cenu a završil tím porci 215 startů, 42 pódií a devíti vítězství jednotlivých závodů. Australský reprezentant přenechal pozici na slunci Vettelovi a prosadil se v jiných oborech jako je tenis, charita či vytrvalostní kroužení po závodní trati.
