Video: Jak funguje monopost Formule E? Jako každý jiný elektromobil.
Mezinárodní šampionát elektrických formulí je pro mnohé fanoušky motoristického sportu fascinující. Na deseti okruzích rozmístěných takřka po celém světě proti sobě závodí „okřídlené“ kvílící monoposty schopné zrychlit z 0-100 km/h za tři sekundy a dosáhnout maximální rychlosti 225 km/h. Ve srovnání s formulí 1 možná trochu nuda (i když ta už také nestojí ani za starou bačkoru), chleba se však láme při zastávkách v boxech – během nich si totiž musí jezdci přesednout do druhého vozu s plně nabitou baterií, což je přinejmenším dost nezvyklé. Dojezd monopostů na jedno nabití v oficiálních technických údajích nenajdete, pomoci by však mohly parametry některých závodů. Například v Buenos Aires (závod se jel 2. února) stihli piloti vystřídat vozy během necelých devadesáti kilometrů (celková délka závodu).
Nicméně na samotných monopostech nic až tak zvláštního není. Šasi vyrábí Dallara za použití hliníku a karbonu, z uhlíkového vlákna jsou i přední a zadní spoiler nebo panely karoserie dále vyztužené kevlarem. Výsledkem je pět metrů dlouhý, 1,8 metru široký a 1,25 metru vysoký „závoďák“ o hmotnosti 888 kilogramů, z nichž maximálně 200 kilogramů zabírá lithium-iontový akumulátor o kapacitě 28 kWh. To je pro představu zhruba totéž, co získáte spojením 300 baterií z notebooku nebo 4000 baterií z mobilního telefonu.
Maximální výkon monopostu je 200 kW, ty však závodníci využívají pouze v kvalifikaci. V závodním módu mají k dispozici 170 kW a krátkodobě o 10 kW více – ty přijdou vhod například při předjíždění. Na rozdíl od elektromobilů, které známe z našich silnic, je tady ale jedna důležitá změna – sekvenční převodovka s pevně danými převodovými poměry. Vezmeme-li do srovnání například Teslu Model S, tak ta žádnou převodovku vlastně nemá…
