TEST Toyota Aygo: První jízdní dojmy
Čtyři pestrobarevné kusy z předsériové montáže v Kolíně putovaly nejprve na ženevský autosalon. V diskrétním soukromí vojenského areálu INTA nedaleko Madridu se s nimi setkáváme znovu, a to v doprovodu šéfkonstruktéra Kazuhika Teraie, který osmičlennou skupinku novinářů z Čech, Slovenska a Itálie ochotně seznamuje s nejdůležitějšími vlastnostmi nového Ayga.
Dovídáme se, že rozvor i šířka vozu se shodují s minulou generací, avšak platforma byla vyztužena, aby vyhověla nárokům bezpečnější karoserie. Snížené střeše odpovídá hlubší ukotvení sedadel a také mírnější sklon sloupku řízení. Celková délka 3455 mm (+25 mm) zaručuje snadnou manévrovatelnost, zvětšení zavazadelníku na 168 litrů (+19 l) pramení hlavně ze zvýšení polohy horního plata.
Nárůstu hmotnosti a tuhosti karoserie sekunduje komfortnější naladění pružin i tlumičů a silnější přední stabilizátor. V duchu doby i přísnější legislativy je součástí základní výbavy elektronická stabilizace VSC rozšířená o asistent rozjezdu do kopce. Na rozdíl od Volkswagenu Up! a jeho sourozenců Aygo nedostane systém samočinného nouzového brzdění před překážkou. Navíc ovšem nabízí okenní airbagy, které chrání i hlavy cestujících vzadu.
Kazuhiko Terai připomíná, že minulá generace měla v době svého uvedení devět konkurentů, zatímco dnes jich napočítáme dvacet. Právě proto se chce Toyota odlišit a vnést do třídy městských miniaut trochu vášně a přitažlivosti. Na nás, kteří jsme zvyklí v Aygu vídat nejčastěji generaci Josefa Zímy, působí příď se zkříženými kontrastními pruhy poněkud divoce. V západních zemích je ale cílová skupina o dobrých čtyřicet let mladší a právě jejímu vkusu vycházejí návrháři vstříc.
Že dostali vskutku mimořádnou volnost, dokazují drahé projektorové světlomety, které žádné jiné auto v této třídě nemá. Paraboly běžných reflektorů by se do tenkých linií nevešly. Pro samotný kříž na masce chladiče, stejně jako pro spodek nárazníku a sloupky lze navíc zvolit několik různých barevných kombinací.
Stejně rozkuráženě působí interiér. Účelovou strohost předchůdce střídá uvolněná tvarová fantazie. I když kvalita materiálů nepřekonává německý koncernový trojlístek, některé zájemce jistě hravá atmosféra kabiny Ayga přesvědčí snáz.
Jízdu absolvujeme na dvou částech okruhu. Nejprve na dynamické trati s úzkými zatáčkami, ve kterých Aygo potvrzuje živelnou hravost předchůdce. Třicet kilogramů, které nová generace přibrala, je rovnoměrně rozmístěno po celé karoserii, do oblouku se vůz vrhá mrštně a bez zábran, v čemž ho podporuje přesné řízení s příjemně tlustým volantem.
Výjezdy ze zatáček ovšem odhalují nedostatek výkonu. Ne že bychom od litrového tříválce čekali závodní dynamiku, ale zpřevodování se v zájmu vykázání nízké tabulkové spotřeby citelně prodloužilo. Sevřenější oblouky projíždíme čtyřicítkou, na druhý stupeň přitom auto nemá výraznou chuť zrychlovat a trojku v okruhovém kvapíku řadíme až kolem 90 km/h. Při konstantním tempu si tříválec vystačí s 1500 ot./min., dynamické kličkování v hustém provozu velkoměsta se ale bude odehrávat výhradně na první dva stupně. Musíme uznat, že stejně těžce převodovaný motor Škody Citigo si v nízkých otáčkách počíná živěji.
Delší převody spolu s tužší karoserií naopak přicházejí vhod na rychlé části tratě, která nápadně připomíná dálnici D1. Díky výraznému klopení širokých zatáček nemusíme brzdit a tachometr po chvíli snažení vyšplhá ke 170 km/h. Ani při takové rychlosti podvozek nevykazuje známky nervozity, bezpečně drží směr a klidně pluje přes spáry panelů. V kabině panuje pohodová atmosféra a my si užíváme pohodlí velkoryse dimenzovaných sedadel. Aerodynamický hluk se drží v obvyklých mezích, akustiku občas vyruší bubnování kamínků v podbězích.
Celkově vzato sleduje Aygo hlavní trendy současnosti: nová generace zlepšila komfort jízdy a přidala na emocích i individualizaci. Na špičku konkurence mírně ztrácí dynamikou motoru, ve všem ostatním má ale v ruce silné karty.
Tři otázky
Kazuhiko Terai, vedoucí vývoje Toyoty Aygo
Co si na nové generaci vyvíjela Toyota sama a co má společné s francouzskými modely?
S manažery PSA jsme probírali základní návrh vozidla, ale pak už šel každý svým směrem, aby měl vlastní styl. Tříválcový motor do všech vozů dodává náš závod v polských Tychách, z dílů karoserie sdílíme dveře a sedadla. V kabině máme společný ještě komunikační systém od Pioneeru a klimatizaci, všechno ostatní se liší.
Všude se dnes klade důraz na snižování hmotnosti. Je možné v tak malém a levném voze použít třeba hliníkové panely nebo plechy lisované za tepla?
Hlubokotažnou ocel používáme, ale s lisováním za tepla už bychom neudrželi přiměřenou cenu. Prioritou byla bezpečnost a pohodlí posádky, proto je nový vůz o 30 kg těžší než ten současný.
Toyota už dokázala nasadit hybridní pohon do Yarisu. Dočkáme se ho i v Aygu?
S hybridním pohonem nepočítáme, v této kategorii by nepřinesl významnou úsporu paliva. Zato náklady by byly neadekvátně vysoké. Počínaje tím, že bychom pro těžší agregát potřebovali robustnější zavěšení, konče hádankou, kam umístit akumulátory.
