TEST Volvo S60 T5 R-Design – Nesoulad

Volvo S60 nedávno prošlo faceliftem. Pryč jsou světlomety rozdělené na dvě části, nová příď vypadá bezesporu atraktivněji než kdy předtím. Zejména ve výbavě R-Design řadíme S60 v našich očích k nejkrásnějším vozům střední třídy. Automobil má sebevědomý a zároveň elegantní postoj, doplňky jako dvě koncovky výfuku či decentní bodykit pak dávají tušit, že by mohl umět i sportovat, zejména když má na zádi nápis T5 a součástí vybavení je rovněž snížený sportovní podvozek.

V interiéru ale začnete o sportovnosti auta pochybovat. Takhle vysoko by se přece jen za volantem sedět nemělo, ne? Výhled je sice lepší, než by se mohlo z pohledu na nízkou stavbu karoserie zdát, ale řidič pak nemá dostatečné spojení s autem pro svižnou jízdu. Nechápejte mě však špatně, vnitřek je jinak opravdu dobrý. Sedadla jsou nebývale pohodlná díky dobré konstrukci a měkkému sedáku, ale zároveň v zatáčkách až překvapivě dobře drží tělo. Nový informační systém Sensus funguje rychle a brzy se i naučíte, jak na něj. Opravdu povedeným detailem je bezrámové vnitřní zrcátko, které připomíná spíše šperk než obvykle nevzhlednou funkční věc.

Palubní deska je navržená z kvalitních materiálů a celkově se uvnitř auta budete cítit útulně. Co se týče prostornosti, tak to není žádná sláva, ale konkurence na tom v tomto ohledu není jinak. Objem zavazadlového prostoru 380 litrů by mohl být větší.

volvo testy strednitrida | acz 

Testovací vůz byl vybaven také adaptivními světlomety, které nás zpočátku trochu zaskočily. Doposud jsme totiž viděli inteligentní osvětlení vozu jenom v kombinaci s diodovými světlomety, ve Volvu S60 s bixenony ale můžete mít rovněž neustále zapnutá dálková světla a auto si samo pomocí klapek reguluje, jestli vůbec a případně i kam bude svítit. Takže v praxi jedete v noci a auto svítí všude, jenom ne do očí protijedoucích řidičů. Pokud ale použijete světelnou houkačku, tak uvidíte nažloutlé světlo halogenových reflektorů, což nám připadá mírně nedotažené.

Motor a převodovka – Skvělá souhra jen na papíře

Když se řekne T5, většina lidí si v souvislosti s Volvem představí dvouapůllitrový pětiválec s podmanivým zvukem, ovšem chyba lávky. V novém Volvu S60 se pod tímto označením ukrývá přeplňovaný čtyřválec o výkonu 180 kW, který splňuje přísnou emisní normu Euro 6 a má spotřebovávat pouze 6,1 litru benzinu na sto kilometrů. Motor pohání přední kola a spolupracuje rovněž s novou osmistupňovou automatickou převodovkou Geartronic od firmy Aisin.

V nedávno testovaném Volvu V70 jsme si automat pochvalovali, souhra s benzinovým motorem v této S60 už ale není tak dobrá. Pokud jedete klidně, je všechno v pořádku. „Osmikvalt“ řadí hladce, takže o jeho práci nemáte téměř ponětí. Jen při rozjezdu by mohl reagovat svižněji. Převodovka ale nepotěší při ostřejší jízdě. Ne že by reagovala špatně, stále se jedná o výrazně lepší skříň, než předchozí automat, ale problémem je podivné zpřevodování. Ačkoliv je k dispozici osm stupňů, některé převody na sebe navazují velmi špatně. Kupříkladu mezi dvojkou a trojkou je doslova propast, a to dokonce větší, než u předchozího šestistupňového automatu. V praxi tedy řazení působí jako u starých samočinných skříní s polovičním počtem převodů, kdy se jedna rychlost dlouze vytáčí, aby následně otáčky spadly výrazně níže.

volvo testy strednitrida | acz 

Samotný agregát v městském provozu slyšíte v kabině auta výrazněji, na dálnici se ale zcela uklidní. Ostatně při 130 km/h točí motor jen okolo 2000 otáček za minutu. Pokud doufáte, že nový dvoulitr bude výrazně úspornější než starý pětiválec, pak vás musíme zklamat. V dálničním tempu se spotřeba S60 pohybovala okolo devíti litrů na sto kilometrů, po městě jsme jezdili za jedenáct. Výsledných 10,3 l na 100 km považujeme za horší výsledek. Jen pro upřesnění, ne že by se s autem mimo město nedalo jet za udávaných šest litrů, musíte ale zcela splynout s provozem a na pedál plynu se spíše jen dívat, než se jej dotýkat. Po prvním svižnějším předjetí ale bude palubní počítač ukazovat o dva litry více.

Jinak je přeplňovaný dvoulitr spíše nemastný neslaný. Na papíře jsou jeho parametry vynikající, jen maximální rychlost je nižší než u konkurence, ale to je dáno omezovačem. Při jízdě auto nepůsobí tak rychle, jak od vozu se 180 kW čekáte. Zajímavý zvuk a příjemná gradace výkonu? Ani to není na pořadu dne. A když si automat přepnete do manuálního režimu a řadíte páčkami pod volantem, tak se sice dočkáte poměrně rychlé reakce, ale samotné přeřazení chvíli trvá a ještě jej doprovází podivné škubnutí.

Sportovní podvozek, nesportovní zbytek

Při téměř nekonečných položkách příplatkové i nepříplatkové výbavy moderních automobilů je konfigurace konkrétního exempláře poměrně náročná. Máme za to, že kdyby mělo tohle Volvo jiná kola či podvozek (jsou na výběr čtyři), mohlo by být daleko lepší. Sportovní zavěšení s klasickými pasivními tlumiči ale jinak klidně zaměřenému vozu nesvědčí. Auto není ani náhodou obratné či zábavné, dočkáte se jen rázů při přejezdu nerovností a omezeného komfortu. Velká kola také těžce padají do výmolů a odhlučnění podvozku není na kdovíjaké úrovni. Německá konkurence má v tomto směru jednoznačně navrch, ačkoliv i ta se dá nakonfigurovat tak, že na českých silnicích nefunguje.

Kvality auta se však projeví na dálnici, kdy má Volvo velmi dobrou směrovou stabilitu a pokud odhlédneme od již zmíněného hlučnějšího podvozku, jedná se o vynikající cestovní auto. Pohodlná sedadla, tichý motor a jistý podvozek dělají ze zdolávání dlouhých tras hračku.

volvo testy strednitrida | acz 

Přesto nemůžeme opomenout již dříve zmíněné zápory. Tohle auto i přes atraktivní vzhled, relativně kompaktní rozměry a sportovní doplňky jednoduše nikdy nebude ani náznakem strojem, který by vás bavilo řídit, či který byste vzali na projížďku po oblíbené silnici. Od toho tu jsou jiní borci. Například Lexus IS dokazuje, že auto může jezdit bez výraznějších náklonů a být tuhé, aniž by bylo na nerovnostech hlučné a nepohodlné.

Musíme však vzdát inženýrům Volva hold v jedné věci, a tou je fenomenální trakce. I když se jedná o předokolku s 350 N.m točivého momentu, tak dokonce i na jedničku s vypnutým ESP nemá automobil problém naplno akcelerovat bez prokluzu kol. Stejně tak pokud přidáte plný plyn v zatáčce, nebude se konat žádné drama, auto jednoduše zcela jistě odjede v požadovaném směru. A to je při tomto výkonu úspěch.

Závěr

Volvo S60 je automobil, který se nám opravdu líbí vzhledem exteriéru i interiéru a na dlouhých cestách je velmi příjemným společníkem. Pohonné ústrojí ale rozhodně není dokonalé. Kladně hodnotíme novou převodovku, která je lepší než předchozí šestistupňová skříň, ale nelíbí se nám odstupňování zejména nižších převodů. Motor pak ztratil charakter pětiválce, aniž by měl výrazně nižší spotřebu. Pokud by měl testovaný vůz komfortní podvozek Touring, možná by výsledné hodnocení vypadalo jinak. Se sportovním zavěšením ale přicházejí nepříjemné rázy a celkově odhlučnění podvozku nepatří k nejlepším. Rozhodně nechceme Volvo S60 úplně odsuzovat, má i mnoho světlých stránek, ale doporučujeme jej pečlivě nakonfigurovat tak, aby bylo opravdu příjemným a poklidným strojem třeba jako jeho větší sourozenec V70.

volvo testy strednitrida | acz 

Plusy

• Vynikající trakce
• Pohodlná sedadla
• Atraktivní vzhled
• Kvalitní interiér

Minusy

• Komfort a odhlučnění podvozku
• Vyšší spotřeba
• Zpřevodování

Foto: Petr Homolka