TEST Audi A3 Sportback 1.4 TFSI CoD ultra S tronic – Kdo by šetřil?
Úvod, interiér
Nemůže být nic překvapivého na tom, že jsou prémiové značky často nositeli inovací a těmi, kdo udává směr vývoje. Ale stejně – jsem staromódní, když od luxusních značek očekávám i jistou míru prestiže, okázalost, vyjádřenou mimo jiné i počtem válců pod kapotou? A přesto jsou německé značky těmi, které se v první vlně vrhají na tříválce a podobná technická řešení. První bylo BMW a vyslechlo si spoustu nepěkného a není to tak dlouho, co se do party přidalo Audi. Na tříválcový Mercedes také nebudeme asi čekat moc dlouho…
A právě u ingolstadtského výrobce tak došlo k opravdu zajímavé situaci – v případě kompaktního A3 tvoří spodní okraj nabídky, technicky vzato, tříválec a …dvouválec. Dalším krokem, pokud nechcete tříválcový litr, je totiž čtrnáctistovka, která sice má čtyři válce, ale většinou jezdí jen na polovinu z nich. A právě její posílená verze s dvouspojkou a sportovním paketem v karoserii modernizované A3 Sportback je předmětem dnešního zkoumání.
Vymazlená strohost
Audi A3 je už dnes asi každému velmi dobře známé, aktuální generace má ovšem za sebou lehkou modernizaci. Zvenku auto poznáte díky agresivněji tvarovaným předním světlometům a výraznější masce chladiče, obojí autu určitě prospělo, inovovalo se však také v kabině.
Palubní deska je důvěrně známá, stále stejně minimalistická a strohá jako doposud a vyvolává tak dojem, že na ní vlastně kromě čtyř kulatých výdechů ventilace a kapličky dohromady nic není. A – není. Zdobí ji stále jediná lišta a kromě ní, ovladačů ventilace a výsuvného displeje tu je pusto a prázdno. I přesto to vypadá dobře, po modernizaci jsou navíc luxusní materiály ještě luxusnější, o něco načančanější je sekce ovladačů ventilace a zapracovalo se i na středovém tunelu, kde přibylo stříbrné zdobení.
Vůbec nejzásadnější novinkou je pak příplatkový Audi virtual cockpit – klasické budíky v kapličce nahradil displej s velmi pěknou grafikou a co je důležitější, také čitelností. To ale nemění nic na tom, že bych se bez něj klidně obešel. Stejně jako bez rozhraní MMI, přiznávám, že jsem v něm poněkud tápal a pohyboval se spíše systémem omyl-omyl. Ale každému vyhovuje něco trošku jiného a je to pochopitelně otázka zvyku.
Testovaný kousek byl vybaven sportovním paketem S line, což s sebou přináší kromě černého stropu také zploštělý volant. Zatímco s koncernovými volanty s tenkým věncem oválného průřezu jsem tradičně „na kordy“, sportovní sedadla byla parádní – komfortní a současně s dobrým bočním vedením.
Zbytek interiéru je pak už klasika – díky nízkému tunelu není v A3 nabídka místa pro řidičovu pravou nohu tak tristní jako u řady jiných prémiovek, na zadních sedadlech pak panuje tradiční stísněná atmosféra. Místo tu sice ve všech směrech je a čtyři dospělé auto v případě nutnosti převeze, ale prostoru není mnoho.
Motor, jízdní vlastnosti
Čtrnáctistovka TFSI s funkcí CoD (Cylinder on Demand) není u Audi nic nového, teď má ale výkon 150 koní. Její specialitou je schopnost jízdy na dva válce. Vlastně je fér říci, že ve dvouválcovém režimu stráví většinu svého života. Aktivuje se při jízdě ustálenou rychlostí a to za určitých příznivých podmínek i na dálnici a na dva válce to zvládá i při mírné akceleraci. Všech čtyř tak využívá vlastně jen při intenzivnější akceleraci.
Podstatné je, že změny režimů nastávají nepostřehnutelně. Ze čtyř na dva je to prakticky nepoznatelné, ze dvou na čtyři lze zaznamenat lehkou změnu zvuku a zhoupnutí otáček, ale pouze v nízkých rychlostech a při vypnutém rádiu. Pozitivní je, že se nemění kultivovanost ani zvuk, nelze tedy očekávat, že se A3 rázem změní ve Fiat 500.
Audi 1.4 TFSI CoD možná (možná) šetří palivo, ale co zaujme v první řadě, je dynamika. S výkonem 110 kW je A3 Sportback opravdu velice svižné, ochotně jde do otáček, má příjemný zvuk a docela sympatickou špičku. Vyžaduje to však, s ohledem na přítomnost paketu S line, navolit na Audi drive select sportovní mód převodovky, motoru a řízení.
V automatickém nebo komfortním režimu působí A3 tak nějak „rozkydle“. Motor reaguje ospale, dvouspojka připomíná starší měničové automaty a řízení je příliš lehké. To působí v kombinaci se sportovním podvozkem nesladěným dojmem, zatímco ve sportovním režimu to celé začíná dávat trochu smysl.
Trochu… Tahle A3 totiž připomíná vozy Audi ze staré školy – sportovní podvozek je na naše silnice už příliš tvrdý, na kvalitním povrchu nebo drobných nerovnostech ale opravdu dělá radost. Působí robustním, pevným a tuhým dojmem, na větších nerovnostech však tluče a občas má tendenci odskakovat. Navíc do kabiny proniká valivý hluk od sportovních pneumatik, trošku překvapivě značky Kumho.
Ostatně trošku rozpačitý jsem byl i z jízdních vlastností. Audi A3 sice jede tam, kam ho pošlete, bez náklonů a váhání, ale zatáčky mu úplně nesvědčí. Autu chybí spontánnost a nadšení spřízněného golfu nebo leonu. Sice zatočí, ale je znát, že přední náprava by raději jela rovně, geometrie neustále způsobuje jistou, lehkou formu nedotáčivosti a pneumatiky začínají poměrně brzy „ševelit“.
A3 tedy vypadá sportovněji, než je. Ale motor s CoD by měl být v první řadě úsporný, tak by to mělo být vcelku jedno. Jenže on úsporný je a není. Některé motory mají malou spotřebu, aniž byste se museli nějak extra snažit, to ale není případ 1.4 TFSI. Pokud jsem vyžadoval nízkou spotřebu, bylo nutné na plyn šlapat velmi opatrně, abych motor moc nevyrušoval z dvouválcového módu. Pak se dalo skutečně jezdit za pět litrů, tedy na dohled papírových údajů, ale připomínalo to „zenovou“ ekojízdu s hybridem. Pokud se na lehkou nohu moc nedbalo, rázem spotřeba vyskočila nad sedmilitrovou hranici, což zvládnou podobně výkonné motory i bez deaktivace válců. Spotřeba za celý test činila 7,4 litrů při běžném, jen mírně svižnějším jízdním stylu. Na dálnici auto při 130 km/h točí 2500 otáček a má spotřebu 7,2 l, při devadesátce je to 5,2 l a 1750/min.
Rád bych se ještě vrátil k dvouspojkové převodovce. Opět se ukazuje, že německé sedmistupňové DSG je dost nevyrovnaná osobnost. Jsou auta, kde funguje bez problémů a jinde si žije trochu svým vlastním životem. Jako třeba tady - zatímco při jízdě ve sportovním režimu šlapala výborně, při parkování, kde se střídá jednička se zpátečkou, si dávala pěkně načas a občas nepěkně škubala.
Závěr
Auto s takřka arabským šlechtickým jménem Audi A3 Sportback 1.4 TFSI CoD ultra S tronic S line vlastně není ani sportovní, ani komfortní a ani zvlášť úsporné. Atraktivní vzhled faceliftovaného modelu v kombinaci s optipaketem, perfektními sedadly a přesným a příjemně tuhým řízením (byť bez zpětné vazby) navnadí a auto i řidičovy nároky na jízdní vlastnosti splní, ale bude se při tom tvářit kysele. Sportovní podvozek pak moc pohodlí neposkytne, kvalitní povrch a menší nedokonalosti zvládá výtečně, ale na českou „klasiku“ odpoví boucháním a neklidem.
Motor bych i přes přítomnost ekologické „fičury“ CoD hodnotil spíše jako sportovně laděný než úsporný. Má spoustu síly, pro potřeby auta se mi jeví jako naprosto optimální a potěší i zvukem a ochotou jít do otáček. Při klasickém jízdním stylu si řekne o 7-7,5 litru benzinu, což mi přijde vcelku rozumné, ale nijak fascinující. Na to, aby spotřeba zhruba o dva litry klesla, je třeba zacházet s plynovým pedálem velice opatrně, připomíná to pak jízdu s hybridním autem, a to asi nebude zrovna režim, v jakém by majitelé model A3 používali. V konečném důsledku tedy systém vypínání válců není moc efektivní. Vykašlete se tedy na šetření, to ponechte bruselským byrokratům a raději se pěkně svezte.
| Nejlevnější verze modelu | 599.900 Kč (1.0 TFSI/85 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 663.900 Kč (1.4 TFSI/110 kW 6MT) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 720.900 Kč (1.4 TFSI/110 kW S tronic) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.212.400 Kč (1.4 TFSI/110 kW S tronic) |
Plusy
- Atraktivní vzhled
- Dynamický motor a rychlá převodovka
- Při opatrné jízdě nízká spotřeba paliva
- Znamenitá sedadla
- Hodnotně působící interiér
Minusy
- Tvrdý podvozek
- Tendence k nedotáčivosti
- Až příliš strohá palubní deska
- Škubání a prodleva převodovky při parkování
Foto: Petr Homolka
